Re: Rozpaky rodičů s nástupek syna do první třídy

Otázka je, kdo je "cizí". Když k někomu přijde dítě opakovaně, už pro něho třeba není cizí.
My například chodili několik let párkrát do roka k doktorovi-homeopatovi a kluci se tam cítili tak dobře jako u známýho, prohlíželi si všechno v místnosti, byli zvědaví, co má na stole, občas i vzali něco do ruky a doktor se na ně usmíval, trpělivě si s nima povídal a přitom je pozoroval, protože mu to pomáhalo k určení léku. Neměla jsem potřebu je okřikovat ani napomínat, protože jsem viděla, že je doktor v pohodě a nevadí mu to.
U psycholožky je to podobná situace, u doktorky, kde se pětiletý dítě cítí dobře, se to stát může taky (i když si to moc neumím představit, tam je bohužel úplně jiná atmosféra).

Přijde mi, že zbytečně zobecňuješ. Chápu, že ti záleží na tom a vedeš děti k tomu, aby se slušně chovaly. Mně taky. Je to ale dost o míře a konkrétní situaci.
Já vždy za tím, co dítě dělá nezvykle, vidím nejdřív důvod a teprv potom poučku, a to u všech dětí, nejen u svýho.