Re: Co myslíte, je dělat vrbu kamarádce duševní práce ?

Kdybych o to mela zajem, tak bych si toho vazila hodne, ale nejsem ten typ. Asi je mi to spis lito, ze to neumim (sverovat se), myslim, ze to neni nijak super vlastnost. Mozna mi to nejde prave i proto, ze mam pocit, ze bych otravovala? Nevim.
Spis delam docela casto tu vrbu. Coz mi ve vetsine pripadu nevadi vubec, naopak me to tesi, a za narocne jsem to povazovala vlastne asi jen ve dvou pripadech, kdyz o tom tak premyslim. Tim prvnim byl dlouhotrvajici problem kamaradky, se kterou se uz v podstate nedalo mluvit o nicem jinem (nemyslim vsichni, pred ostatnimi to tak nemela, prave proto mozna jsem to ja vzdy "slizla" a resily jsme jen tu jednu stejno vec neustale). To uz bylo opravdu narocne, neustale dokola, nemit jina temata, dost vycerpavajici. Nutno rict, ze objektivne uznavam a vim, ze to opravdu bylo extremne narocne a nijak ji to nevycitam, rada ji alespon takto malicko pomuzu, jen proste je to odpoved na tvou otazku - ano, bylo to narocne.
Tim druhym pripadem nebyla blizka kamaradka, rekneme "pouze" kamaradka, u ktere to bylo jak pise Mishula - slo o vec, se kterou jsem velmi nesouhlasila. Posleze jsem dosla k tomu, ze jsem citila velkou potrebu se proti tomu vymezit (trapil me pocit "mlceni znamena souhlas") a rekla jsem ji, ze je to neco, s cim zasadne nesouhlasim. Nijak to neohrozilo nas vztah nebo pokec, ona o tom dal mluvila, ja ji dal poslouchala, obcas k tomu neco rekla, ale byla jsem rada, ze zna muj obecny postoj k tomuto tematu.