Re: Co myslíte, je dělat vrbu kamarádce duševní práce ?

Termix,


Tobě se toho "dobíjení" dostává tou blízkostí a vzájemností, reciprocitou.

Pokud to tam není, tak to práce JE, není-li to uznáváno, tak to práce JE, a dost krušná.

To, co tvrdíš Ty, se vůbec nevylučuje s tím, co jsem napsala. Protože ten pocit "je to práce" nastupuje v okamžiku, kdy ta druhá strana bere mnohem víc, než dostává (myslím dlouhodobě a jednostranně, nemyslím tím to, že někdo má těžké období a "bere" momentálně víc, to je pochopitelné a OK).

Kdybych měla svěřovací kamarádku, tak by mě taky moc ranilo, kdyby to ona brala, že "pracuje", protože by to pro mě byl signál, že dost nevracím, neoceňuji, nenabíjím zpět.

Přemýšlím, jak vyjádřit ten paradox, protože na jednu stranu je ideální, když to probíhá s takovou lehkostí, jak popisuješ (je to vzájemné, "každý chvilku tahá pilku" a člověk by to neměl cítit jako námahu a oběť), ale na druhou stranu je zásadně špatně, když to tak, že to "vlastně nic není" vnímá ten, komu je to víc poskytováno, než sám poskytuje.

Nevím, zda je to srozumitelné - prostě je to něco jako u darů - je ideální, když dárce nebo ten, kdo někomu prokazuje nějakou službu, pociťuje ten dar nebo tu službu jako něco, co dává s lehkostí a protože chce, a že to vlastně "nestojí za řeč", ale není vůbec dobré, když to jako "nestojí to za řeč" bere i ten příjemce.