Re: Duševní emigrace z manželství

Ahoj Phoebe,
děkuji za milou odezvu a Tobě též přeji hodně sil, a hlavně, aby se na tebe konečně usmálo i nějaké to štěští. Klukům jsou 2 a skoro 5 roků..zrovna dnes ráno jsme zas měli nepříjemnou hádku, dovedl mě zas k pláči...a pak si to ještě vyčítám, protože mě vidí kluci a ten starší je pak takový můj ochránce...jenže vím,že to je špatně...že jako malej by takový věci vůbec řešit neměl.Já si trošku přivydělávám prakticky od začátku RD, ale na samostatný bydlení to není, spíš na to, abych si mohla zaplatit anngličtinu, cvičení, koupit si něco na sebe...Snad nějakou práci seženu, máme to my mámy s prckama všude stejný...ať máš školy či praxi, během těch let doma se z nás stává nežádoucí prac.síla....
Nevím,jak dlouho to jde vydržet...manžel už na mě houkne občas, ať si sbalím kufry a jdu...já na to, a co děti..že se tedy musí postarat sám, že si je pod most nevezmu,on, že mám jít s dětmi,že on musí pracovat...no, vše je to taky trošku ještě složitější, než píšu...ale podstatu jsem asi vylíčila..¨
Tak tobě hodně sil a kdykoli tě ráda též alespoŇ písemně podpořím...