Re: Duševní emigrace z manželství

Ahojky,
i Tobě díky za podporu a zároveň bych já chtěla dát sílu Tobě - a šance - svůj vztah finálně vyřešit, pokud si to tak ve skrytu duše přeješ.
V tom,musím alespoň uznat, se můj muž liší...on je teda línej a nerad s dětmi vstává, nerad je uspává,aby s nima šel ven, to ho taky musím dokopat já (podaří se jednou za čtvrt roku)...ale jinak se s nima pomazlí, to jo..a má je rád, i když prostě tím svým sobeckým a dětinským způsobem...a když ony zlobí, on reaguje jako naprosto stejné zlobivé dítě...
Že má návrhy na sex....já je zdárně odmítám a jen občas se přemůžu, aby byl klid..ale dobře se zrovna necítím a chci to utnout úplně...fungovat jen jako matka, ale ne jako manželka. Účet mám vlastní...no,ale málo na něm. Z tý pozdější komunikace mám trošku děs...vidím to u kamarádky, která už žije též se 2 dětmi odděleně a podala žá´dost...ten její je taky nedospělý budižkničemu,nespolelivý, ad...jen má štěstí,že bydlí ve svém...dům patří rodičům manžela..a ti budou vždy na jeho straně, hlavně jeho matinka, která ho takhle (ne)vychovala...
Já měla pochybnosti už před svatbou,ani jsem nemyslela, že se zlepší...ale přesně,jak se tu píše...taky ne,že se to tak zhorší....holt jsem to brala tak, že ideál neexistuje a měla jsem ho ráda...
Hodně sil a zdravíčka, nesmí nás to zdravotně podlomit..už hlavně kvůli dětem!