Re: Dělá půjčování peněz přátelům "zlou krev"?

Nevím, jestli je to netolerance. Zažila jsem a zažívám něco velmi podobného. V mém případě však šlo o 3 členy rodiny, kteří se dostali do složitější situace. Bydleli u nás, živili jsme je, vozili autem,... Nic jsme po nich nechtěli. Říkali jsme si, že jsou na tom špatně a že potřebují šetřit, aby se mohli postavit na vlastní nohy. Jenže oni se nechali živit a sami si užívali. Kouřili, chodili na večírky, kdy mohli, šli za zábavou, nakupovali oblečení, ... Nakonec mi to došlo. To, že jim pomáhám a nechci ani příspěvek na stravu a bydlení byla moje vlastní iniciativa. Nikdo to po mně nechtěl. Bylo to z mé strany nevyřčené, ale ve skutečnosti jsem čekala, že to pochopí a sami se ujmou šance začít zodpovědně žít a připravovat se na nový start. Nedošlo jim to. Pravděpodobně. Taky mi to vadilo. Taky jsem bojovala sama se sebou a výčitkami svědomí. Přemýšlela jsem o tom, jestli mám právo chtít po dospělých lidech, aby se chovali jinak. Přemýšlela jsem, co s tím a nakonec jsem jim to musela říct. Tolik mi to vadilo, že to narušovalo můj vztah k nim. Řekla jsem jim, co mi vadí, co jsem si myslela a také to, že si uvědomuji, že jsou to má očekávání a oni nemají povinnost je naplňovat. Ale řekla jsem jim také to, že tím okamžikem končí naše bezmezná podpora a že se musí začít starat sami a začít přispívat na chod domácnosti. Nebylo to moc příjemné, ale dnes jsem ráda, že jsem to udělala. Vyčistil se tím pro mě vzduch. Tyto situace nejsou stejné. Vím to. Píšu, abys věděla, že nejsi jediná, kdo tyto věci prožívá.