Re: Dělá půjčování peněz přátelům "zlou krev"?

No právě, "včas vrací".

Beru to, že si zakladatelka nestanovila pevné datum splátek, jako její vstřícnost vůči kamarádce, která se zakládala na předpokladu, že kamarádka teď nemá a ještě nějakou dobu mít nebude (nezaměstnaný manžel). Kdyby toho nebylo, tak by si to asi nastavila jinak.

Vnímám zásadní rozdíl mezi situací A, kdy jsme si stanovili pevné splátky a dlužník je řádně splácí. Pak bych to viděla opravdu tak, že věřiteli není nic do toho, jestli dlužník hýří nebo ne.

A mezi situací B, kdy věřitel ty splátky nestanovil proto, že má k dlužníkovi blízký vztah a že mu dlužník "zabrnkal na city". Pak bych to vnímala tak, že věřitel reagoval na stav nouze dlužníka a byl ochoten k určitým ústupkům, ale když stav nouze pominul, tak by měly pominout taky ty ústupky.

Jako klíčové tam vidím ten blízký vztah a to "brnkání na city". Protože je jiné, když přijdu za někým, zda by mi nepůjčil X peněz za takových a takových podmínek (pak ten člověk může klidně říct, že ne, a ani si to sám nevyčítat), jako přijít za KAMARÁDKOU s pláčem, že moje dítě nemá na jídlo (to se pak odmítá podstatně hůř a KAMARÁD chce pomoct, ale to bych vnímala jako větší závazek ze strany toho dlužníka, že bude natolik vnitřně poctivej, že to opravdu využije jen jako pomoc v krajní nouzi a když nouze pomine, tak se posnaží to vrátit).

Ale zakladatelka má k tomu myslím velmi zdravý přístup - kamarádka to evidentně vrátí a je to dobrá kamarádka, pokud je ten odlišný přístup její jediná "chyba", tak bych to asi taky tolerovala, nicméně s vědomím, že to je něco, co vnímám jako chybu, kterou toleruji, zkrátka že to úplně v pořádku není a že mám plné právo to takto vnímat.