Re: Dělá půjčování peněz přátelům zlou krev?

Já Tě naprosto chápu.

Byla jsi přesvědčená, že u kamarádky se jedná opravdu o nouzi, a proto jsi šla za hranici, za kterou je to pro Tebe nevýhodné.

Pár lidí tu napsalo, že by člověk měl půjčovat s rozmyslem jen to, o co si může dovolit přijít, a pak se nestarat o to, co dotyčný s půjčkou udělá.

To by ale znamenalo, že při dodržení těchto zásad (půjčím, ale tak, abych sám sebe nepoškodil) bys kamarádce nepůjčila nic.

Ty jsi jí vyšla ve dvou věcech nadstandardně vstříc - půjčila jsi jí rezervu, kterou sice momentálně "nepotřebuješ", ale přesto jsi ji asi považovala za takovou "pojistku" kdyby něco, a teď můžeš mít oprávněný pocit, že sama nemáš krytá záda, kdyby se něco podělalo u vás. A neurčila jsi dobu splatnosti, protože jsi nabyla dojmu, že prostě fakt NEMAJÍ.

Takže sis vlastně sama tak trochu "odkryla záda", což bych považovala za ospravedlnitelné v případě, že by té kamarádce opravdu teklo do bot. Ve stylu "já si způsobím mírné nepohodlí, ale za cenu toho, že dítě kamarádky nebude muset být o hladu", a vnímala bych to tak, že pro blízkého člověka to mírné nepohodlí ráda snesu, pokud to bude znamenat, že jemu tím odvrátím velké nepohodlí nebo nějaké nevratné následky.

Ale když jsi zjistila, že sis vlastně to nepohodlí (byť mírné, ale i tak citelné) způsobila vlastně "zbytečně", protože šlo jen o to, aby kamarádka nemusela trpět ANI to mírné nepohodlí (přičemž ještě její laťka nepohodlí je nastavená luxusněji než u Tebe), tak to by mě naštvalo taky a vůbec se Ti nedivím, že jsi naštvaná.

Na druhou stranu, pokud je to dobrá kamarádka, tak bych jí dala výhodu pochybností a toho, že opravdu nemusíte mít stejné vnímání toho, co už je strádání atd. A jestli je to OPRAVDU dobrá kamarádka, tak by snad mělo být možné si s ní o tom i na rovinu promluvit, aniž by to mezi vás vrazilo klín navždycky.