Re: Trauma dítěte při předávání

Jelikož s námi otec nikdy nežil, předávali jsme si syna odjakživa a bez problémů. A přesto jsme měli těžké období, kdy předávání bylo s řevem, dokonce sprostým, otec hrozil, že si ho "takového" už příště nevezme, mně to rvalo srdce. Začalo to někdy po třetím roce a trvalo to hezkých pár měsíců. Když jsem nad tím přemýšlela, přišlo mi, že syn začal vnímat to, kde je, zatímco do té doby vnímal skoro výhradně jenom s kým tam je. Moje maminka měla tenkrát dobrý nápad, že musíme alespoň jednou synově protestu vyhovět. Takže jsme se domluvili předem s otcem a když začal syn při předávání zase řvát, že nikam nechce, řekli jsme mu, že je to v pořádku, že tedy nemusí. Tím problémy skončily.
Ale obávám se, že ve vašem případě v tom budou další faktory hrající roli, ne jen věk dítěte.