Re: Trauma dítěte při předávání

Určitě souhlasím s tím, že pro dobro dítěte by se rodiče měli k sobě začít chovat slušně. A myslím že tady je to dáno hodně tím věkem, v tomto věku to prostě děti dělají, i k babičkám, do školky apod. A nemusí to nutně znamenat že dítě někdo popouzí, navíc takto malé by to ještě ani moc nechápalo. U nás taky mladší dítě nechce jezdit, a rozhodně ho nikdo proti otci nepopouzí, ani o něm špatně nemluvím. A mezi sebou se při předávání dětí chováme slušně.

Nicméně co popisuje Tragika u nás bylo spíš kontraproduktivní, i když samozřejmě v jiných rodinách to může být jinak.

Starší dítě 5 let s odchody k otci problém nemá, nicméně raději byl určitě doma "ve svém", ale už prostě pochopil že když chce k tátovi tak musí odjet. Bohužel mladší 3 roky k otci jezdit nechce, ale u nás je to řekla bych nejvíc tím, že k němu nemá vybudovaný žádný extra vztah, od narození mladšího se exmanžel rodině a dětem vůbec nevěnoval.

U nás určitý čas chodil otec za dětmi k nám do původního domova. Jako přechodová "zvykací" fáze to bylo určitě dobré takto udělat, nicméně z dlouhodobějšího hlediska to děti mátlo. Po přestěhování do nového bydlení se děti výrazně zlepšili po psychické stránce. Nyní už exmanžela domů nepouštím, ne proto že bych to nebyla překonat (to kvůli dětem ano), ale pro děti to bylo matoucí a v starším pak to vzbuzovalo falešné naděje. A mladší dítě pak už tím spíš nechápalo proč musí tedy vlastně někam jezdit. Poté co jsem toto zavedla to časem vzali prostě jako fakt, že takto to už bude nastálo.

Dětem říkám že pojedou k otci jen s malým odstupem před odjezdem, což jsem vypozorovala časem že u nás je nejlepší tak nanejvýš hodinu předem. Děti ještě v tomto věku nemají ještě pojem o čase. Starší když to věděl o moc dřív, nebo se ex zpozdil, tak se stávalo že seděl přede dveřmi a skoro brečel, že tatínek nejede, že zapomněl a tak, i když jsem mu to samozřejmě vysvětlila. Ta hodina je tak akorát aby se nachystal a oblekl a proběhne to v klidu. Mladší zas nemá tolik času se "zatvrdit" v tom že nejede. Někdy nechce, někdy si to rozmyslí. Ale aspoň k tomu nejsou dlouhé řvací scény. Jak přesvědčit a motivovat ale sama nevím.
Ex dítě "motivuje" dárky, což mi rozhodně jako dobré nepřijde, ale co s tím nevím.