Re: Jaký je pro vás život s kamioňákem?

Znám moc dobře už dost let. Vlastně jsem si na to nikdy nezvykla a přece zvykla Kdykoli se něco dělo, dítě nemocný, já úraz, havárie vody, nabouraný auto - zásadně sama doma. Jak píšete, jsem vyškolená všechno zvládat sama, což mi někdy nevadí a někdy mě to nesmírně unavuje. Manžel logicky nemá přehled, neví, co se kdy platí, kolik, atd. Pamatuju si, že mi hodně vadilo, když byl syn malý, že ty víkendy byly vždycky na nic. V sobotu příjezd, nic jsme nestihli a už chystání a v neděli odjezd. Nesnášela jsem to. Pořád jen slibování - až budu doma, půjdeme do ZOO - a opravdu málokdy to klaplo. Teď u téhle firmy, je to výrazně lepší, má mnohem víc volna, ale stále je to kamioňák, a v jeho věku už nejspíš zůstane .....
Občas mám pocit, že žiju vlastně sama, občas to není špatné. Když přijede, zavládne chaos, ze kterého jsem nervní hlavně já, protože mi nabourává moje stereotypy. Na druhou stranu nemáme čas si moc lézt na nervy, nenudíme se spolu.
Nevím, jestli bych si po těch letech zvykla, že bude každý den doma z práce v 15 hodin (pokud by ovšem tady u nás vůbec takovou práci našel). Zkrátka jako všechno, má tahle práce pro i proti a je na vás, jak se dohodnete. Nezanedbatelná věc je, že si málokde vydělá takhle slušné peníze. Asi jsem moc neporadila