Re: známkování

Noemmi, zaujal mě Tvůj příspěvek, protože mi to hodně připomíná situaci u nás. Když jsme začínali, tak jsem myslela, že pojedem matematiku a čtení, psaní podle učebnic, prvouku podle zájmů. Po pár dnech jsem přišla na to, že buď pošlu Eli do školy nebo budu muset své představy totálně překopat. Hodně jsem se začala zajímat o unschooling a vůbec si nedovedu představit, že bych Elišku donutila každý den udělat něco z učebnice, to je fakt scifi.
Nakonec jsem se rozhodla, že jí dám tu svobodu a nebudu jí do ničeho nutit, jen budu nabízet, zkoušet různé cesty...Ale pořád ve mně převládá strach, jestli toho děláme dost, protože někdy neděláme třaba taky nic a většinou, když tedy něco děláme, tak to děláme třeba 10 minut a pak už to nebaví nebo zaujme něco jiného...
Eliška do září chtěla domácí školu a učit se se mnou, teď se mě občas ptá, jestli si to může rozmyslet, jestli tedy nakonec do té školy nechce. Dokonce vidím, že už jí nebaví ani takové ty úkoly co jsou v různých časopisech, prostě jak to zavání nějakým učením, tka jí to prostě nevoní. Nevím, jestli jsem jí tak zprotivila vzdělání těmi prvními dny, kdy jsem opravdu tlačila na pilu nebo jestli jí tak odrazuji pořád. Myslím, že kdyby šla do klasické školy, tak by asi spoustu věcí dělala velmi ochotně, protože to budou dělat ostatní děti, ale jak by jí to dlouho vydrželo, těžko říct, možná chvíli, možná na pořád. Obecně si dělá ráda věci dost po svém, ale možná, že by to ve škole fungovalo, nevím.
Takže se v tom taky dost plácám od dobrých pocitů, že ono to nějak půjde, po strach, jestli se se mnou vůbec něco naučí, když už se vůbec učit nechce a jen by si hrála, jestli má dost podnětné prostředí atd, atd.