Re: smích

Meli,
když pominu, že je potřeba vyrobit jeden lapbook ve třinácti kopiích, tak je tady ještě další důvod, proč syn nemůže sám na lapbooku pracovat. Těžko by ve druhé třídě zpracoval největší kraj v republice tak, aby to bylo dostatečně obsáhlé pro třídu čtvrtou.

Jodie,
já si možná naivně představuju, že nám lapbooky dobře poslouží ve čtvrté třídě, až začneme ve vlastivědě probírat kraje. Dřív je můžeme použít třeba k tomu, že v rámci nějakého z našich výletů po vlastech českých, se díky nim lépe zorientujeme. Třeba nás navedou na nějaká zajímavá místa...?
Jinak se trochu obávám, že díky sporadické komunikaci ve skupině jenž lapbooky vyrábí, se sejdou práce, které třeba ani nebudou určeny pro daný ročník. Jinak se prezentuje konkrétní kraj sedmiletému a jinak zase desetiletému dítěti. Ale nechám se překvapit.
S učitelkou angličtiny vyrábí syn lapbook docela sám. Nadšená z výsledku nejsem, ale nekecám jim do toho. Nemohu v sobě potlačit určité estetické cítění a taky kladu možná přehnaný důraz na přehlednost. Jedna věc je shromáždit informace, něco nastříhat, či nalepit a druhá zase uspořádat vše v lapbooku tak, aby na něj člověk rád opakovaně pohlédl a rád s ním pracoval.
Pro mne je třeba nepřekonatelný problém grafické zpracování učebnic, protože i když některým nemohu obsahově nic vytknout, nečiní mi žádné potěšení učebnici otevřít. Chaos a základní nedodržování grafických principů mi vadí.
Teď třeba děláme lapbook na češtinu, který budeme používat až do páté třídy. Dítě by nikdy nemohlo vymyslet systém, protože ani samo netuší, co bude v dalších ročnících přibývat. Když tedy dělám karty na slovní druhy, počítám automaticky s tím, že např. u podst.jmen budeme dopisovat rod a skloňování a musím mít na kartě dostatek místa apod. Na karty syn píše sám a docela často lapbook otevíráme, aby si osvěžil paměť.
Dnes jsem objevila zajímavé akce v Městské knihovně. Nejraději bych do konce roku šla sama na 3 přednášky, dva koncerty a minimálně 2x do kina. Kde na to vzít čas, netuším.