Tak původní příspěvek byl asi ode mě.
Chtěla jsem říct, že dítě není jediný středobod světa. A že spoustu lidí baví hlídat děti, nebo je to minimálně neštve, tak proč toho nevyužít.
U nás to bylo tak:
babička (moje máma) hlídá ráda, ale když se jí nechce, není problém odmítnout. A já se neurážím. Občas jí nakoupím, odvezu je na výlet, staráme se jim o bydlení, když jedou pryč, hlídám jí psy ...
druhá babička je ochotná, ale nemá míru. Tak ji nepřetěžuji. A víc jí vyhovuje pravidelné hlídání(např. každý pátek). S ní mám trochu problém, ale to je na delší diskusi.
Syn: vždy dostal na výběr, zda pomůže tím že např uklidí, nakoupí nebo pohlídá ségru. Vybíral si hlídání. Dodnes (18) mu nedělá problémy mým kamarádkám pohlídat děti.
Kamarádky: mám 2. Jedna nebyla hlídací, protože studovala, budovala kariéru, měla nefunkční manželství a teď se rozvádí. Je to nouzovka, každé dítě u ní bylo tak 1x-2x. Druhá má malé děti a tam funguje "výměna dětí", se kterou jsme obě spokojené. Jsme kamarádky, jsme dospělé a chováme se asertivně. Nedělá nám problém odmítnout, pokud se to nehodí, případně navrhneme jiný termín.
Tety hlídaly párkrát. Já synovce také párkrát. S vyjímkou toho nejsteršího - toho jsem skoro vychovala

Bylo to moje testovací dítě.
nemyslím si, že jsem sobec. Jen se snažím mít bohatý život a vztah s partnerem, kterého jsem si vybrala na celý život. A pokud se někdo cítí využíván, je snad dospělý a dovede odmítnout!