Re: původní myšlenka

Já si myslím, že ve všech vztazích platí,( včetně kamarádských)že jeden "miluje" drobet víc ve smyslu nároků na druhého..
Takže zatímco já neřeším, jestli jsem se nedotkla Maruš,když jsem jí po pravdě řekla, že v sobotu se mi nikam nechce, hrozně mě mrzí, že Anča "nepochopila", že v neděli ji hrozně potřebuji (když se jí nikam nechtělo).

Člověk by měl být za dobře především sám se sebou.

Mám kámošku, kde jsem evidentně já ten dolejzák,co dává prostým vysvětlením (nikam nejdu) vyšší smysly a vypočítává si v duchu , kolikrát jsem já nechtěla a šla jsem. Přesto je to letitý a dobrý vztah, máme si co říct.

Já úplně nevím, co čekat od přátelství v dnešní době relativního bezpečí, kdy ti kámoš nemůže zachránit od smrti hladem ani před pronásledujícím loupežníkem. To, že si sedneme náladou? Ve zlomových okamžicích pomáhají i neznámí a vzdálenější lidé, kámoši můžou být daleko.