Re: gramatické jevy 1.stupen

sarmi,

no já jsem sice učená, že diktát je třetí level (čtvrtý je autodiktát, tedy pravopisně správně napsaný sloh ), ale třeba teď ve druhé třídě dává dětem pořád ještě víc zabrat přepis, než diktát.

Nejde ani tak o to, co řekneš dětem, ale co napíšeš jako sdělení rodičům. Protože podle pokynů nesmíš napsat jen diktát a známku, ale měla bys specifikovat, co jsi v diktátu sledovala. Pokud vše, jde o opakovací nebo kontrolní diktát. Pokud nějaký konkrétní jev, pak ale musí známka odrážet znalost jen toho jevu. No a já to dělám tak, že dávám zelené a červené body, zelené jsou jen o konkrétním jevu, červené pak zahrnují vše. Dítě i rodiče pak vidí, že problémem třeba není konkrétní učivo, ale právě ta nutnost sledovat vše najednou. Mohou pak zareagovat a správně zaměřit domácí přípravu.

Já k tomu pak ještě přidám slovní hodnocení, v případě velkých potíží i osobní pohovor, kde dodám konkrétní návod, jak to nebo ono procvičovat.

Jinak s dětmi třeba před každým diktátem opakuji, co píšeme na začátku věty, co na konci, teď už třeba kde píšeme ú, kde ů, že nad "j" je tečka....pořád dokola, v diktátu i zdůrazňuju, že začínáme novou větu, aby měly možnost si to znovu uvědomit atd...

Zelené body potom započítávám do celkového hodnocení konkrétního jevu, který zkoušíme různým způsobem, od třídění slov (manipulace), přes doplňovačky, až po diktáty a autodiktáty. V ŽK se potom objeví souhrnná známka za tento jev, dítě si podle známky vybarví lísteček na strom vědění a ví, jak je na tom v té konkrétní záležitosti, vybarvíme i třídní list na třídní strom vědění, takže víme, že sčítání a odčítání s přechodem přes desítku nám jde jako třídě mnohem lépe, než třeba určování druhu vět, takže se pak nikdo nediví, že je mnohem více procvičovacích úkolů na druhy vět než na to sčítání...

No a červené body se pak promítají do hodnocení pravopisu jako celku. Nemůžu hodnotit výborně někoho, kdo napíše své vlastní jméno s malým písmenem na začátku, ale klidně může mít výborné hodnocení z určování druhů vět. A diktát je pro některé děti způsob, jak tuto znalost prokázat, přijatelnější, než když má psát jen znaménka za napsanými větami. Podobně třeba i u toho doplňování u/ú/ů, někteří mají špatně fixovanou výslovnost slova, takže když jen doplňují, často doplní špatně, zatímco v diktátu to napíšou správně, protože mě slyší to dlouhé ů vyslovit.

I proto pro mě není diktát vrcholem, jako spíš jedním ze způsobů. I dysfatik, který má v papírech napsáno, že nemá diktáty psát, má v diktátu lepší výsledky než v obyčejné doplňovačce, protože sám si prostě tu intonaci věty nebo délku samohlásky říct nedkáže . Ale ani diktát neodráží jeho znalosti dostatečně, protože ve chvíli, kdy řeší délku samohlásky, už není schopný věnovat dostatečnou pozornost tomu ostatnímu. Takže výsledkem by byla výrazně horší známka, než jaká odpovídá jeho znalosti psaní u/ů/ú, vlastně téměř vždy pětka, ale přitom právě v diktátu dokáže nejlépe ukázat, že ta pravidla pro psaní u/ú/ů ovládá.