Diskuze :Diskuze : podle měsíce narození : září 2003

Mirko, je to jednoduché - být hodný tichý a nenápadný nás učili naši rodiče. OD té doby, co jsem v MC 3x týdně a učím, tak tam moc dobře pozoruju, že takové děti se absolutně neprosadí. Nedostanou se ke mně, když je svolávám na program, máma jim musí být neustále za zadkem, aby je chránila a soudcovala jejich spory, protože samy se ohradit neumí a ten dětský kolektiv je krutý v tom, že okamžitě ti silní poznají, kdo jim ustupuje a řeší konflikty pláčem a útěkem a pamatují si to a útočí na to dítě pořád dokola, kdežto když se jim dokáže vzepřít hned na začátku, tak už si na ni podruhé nikdo netroufne. A taky ne každý, s kým se to dítě potká, je spravedlivý, nejvíc ubližují děti těch nejflegmatičtějších matek, které pak v obraně toho svého fracka dokážou být strašně zlé a nespravedlivé a je dobře, když se moje dítě bude umět ohradit i v takovéhle situaci. A taky tam pozoruju, že dětičky, co jsou naučené utéct se schovat k mamince, se neumí zastat někoho druhého, když se mu děje bezpráví.
Učíme děti násilí - :-) - to není pravda, nikdy jí nedovolím, aby někoho napadla, když ona něco chce, aby jakkoli fyzicky ohrožovala ostatní děti. Jsem na ni hodně přísná a hodně náročná, já prostě jen věřím, že ty naše děti nejsou tak malé, a v rámci svých dětských kolektivů už musí umět samostatně fungovat v docela složitých společenských vztazích a já jí pořád nemůžu 100% chránit, nemůžu jí stále stát za zadkem a neustále ji hlídat a kontrolovat, vždyť za chvíli bude mít sourozence a už ta pozornost nebude soustředěná jen na ni. Musí se v rámci možností umět o sebe postarat sama a to už teď, aby si pak , po narození sourozence, nepřipadala zrazená, odstrčená, zranitelná, nechráněná. Kolikrát ani nemůžu objektivně posoudit tu situaci. Říkáš, že děti neumí odhadnout míru přiměřené obrany - nemyslím si, je to dané jejich fyzickým a psychickým vývojem, ony si neublíží, protože na to nemají dostatečnou fyzickou sílu a v prostorách kde my se pohybujem je to natolik přizpůsobeno dětem, že jsou tam z těch nebezpečných věcí skutečně maximálně pastelky a dřevěné kostičky -a le zase s těma tam ty děti nesmí běhat a jsou tam od toho mámy a služba, aby tu bezpečnost po téhle stránce zajistily.
Učím roční až tříleté děti. Maximálně si dají facku, strčí do sebe, úplně nejvíc je, že se kousnou, ale nikdy si víc neublíží, protože to nezvládne jejich psychika, po tomhle prvním fyzickém výpadu se většinou rozbrečí, protože neví, co s tou situací dělat dál. Ale myslím si, že je hodně důležité, aby tu první obrannou reakci udělaly.
Všimla jsem si, že je to problém výchovy prvorozených - rodiče na ně mají víc času a pak si stěžují a hrozně řeší, že ten mladší tomu staršímu ubližuje a ten starší si to nechá líbit. Ale ten mladší je vlastně v postavení, které já Anetce simuluju tím, že je v dětském kolektivu - starší mu bere hračky, zalehává ho, mlátí ho, dělá mu naschvály, popichuje ho a ten mladší se musí nějak naučit se ubránit. Rodiče svým vlastním dětem, když jich mají víc, říkají- nežaluj, koukejte si to vyřídit mezi sebou, já jsem u toho nebyla, ubližovat se nesmí, nebo: když se ti to nelíbí, tak se braň. Proč bych nemohla úplně stejně učit Anetku jednat vůči cizím dětem?
Asi jsem hodně ovlivněná tím, co pozoruju v MC, některé děti jsou tam skutečně zlé a agresivní a ti maminčini mazánci jsou pak děsně otloukaní a já si nepřeju, aby se Anetka ať v MC nebo pak ve školce dostala do takového postavení. Mimochodem- teď jsem pořádala pro školku návštěvu paní s kolovratem a Anetka se bez problémů dohodla a prosadila se mezi tří, čtyřletýma dětma, z toho jsem měla skutečně radost.

Ahojda, jen pro upřesnění - Lucčina Katuška měřila 51 cm a vážila 3,6 kg. Pozdravy od všech moc ráda předávám!! :-))

Miri mně se ti o vás zdálo!! Nevím přesně okolnosti, ale vím, že se nám narodilo robátko ve 23,57 hod a vám zase v 0,03 hod, prakticky nastejno, ale říkaly jsme si, že každý z nich má jiný datum narození :-) Ale tentokrát jsme byli dřív my!! :-))

K těm našim cvrčkům... no my máme takovýho mazlíka tulíka, pořád by se jen muchloval a s holčičkama (to rozezná bezpečně :-)) pusinkoval. Ježí se mi kudla v kapse, když si uvědomím, že bych ho měla dát do školky, kde by mu někdo nabančil... na druhou stranu si říkám, že to moje zlátě taky potřebuje nějakou tu školu od života - dřív nebo později k tomu dojde a podle mě záleží na tom, jak bude připravený to přijmout. Vzteká se způsobem, že začne dupat na místě a pištět - nějaký leháro záchvaty nás (zatím) minuly. Mít takový čírťátko, jako je Ivina Anetka, tak nevím nevím :-))
Kdysi jsem si tu stýskala, jaký je to naše dítko asociální. Dlouho trvalo období, že nemohl přijít k nám někdo cizí, natož my na návštěvu, aniž by neřval jako tur a držel se mě jako klíště (u Dr. to dělá do teď, jen vlezem do čekárny). Teď už je to podstatně lepší a když jdem třebas do dětskýho koutku, stačí ho vpustit mezi děti, sednout si a dívat se na něj a skoro o něm nevím. Ne že by si přímo hrál s ostatními, vystačí si sám, ale je v pohodě. Když mu někdo začne ´ubližovat´ - ne že ho přímo majzne, ale vezme mu hračku nebo ho od někud vytlačí, prostě se sebere a najde si jinou zábavu. Snažila jsem se mu vždycky říct, že když se mu nelíbí, co mu někdo z dětí dělá, ať jde pryč a nevšímá si ho, nebo když to pokračuje, ať mu to vrátí. Nakolik je mi schopný rozumět, těžko posoudit. Strašně rád má např. sestřenčinu holčičku, která je asi o 4 měsíce mladší a řekla bych o krapet větší raubířka, než Honzajs. Tak doufám, že do kolektivu dětí jednou zapadne, až bude třeba. Teď tu u nás byla kamarádka s o rok mladší holčičkou (Kačenko zdravím, jestli nás tu zahlídneš :-) a malá mu chtěla vlízt do postýlky. Honzin spustil hysterák jako blázen - furt TO TO BOLÍ, TO TO BOLÍ, tak jsem ho prvně nepřesvědčovala o tom, že by tam měl malou pustit a ´rozdělit se´, ale naopak jsem se jim oběma snažila vysvětlit, že postýlka je Honzíkova a že se mu nelíbí, kdyby do ní malá Mája vlezla. Přiznám se, že to bylo trochu i Ivinou osvětou :-)
Navíc jedno z největších pozitiv současného těhotenství považuju to, že bude mít Honzin parťáčka. Moc se na něho těší a je schopný se drápat do každýho kočárku, který vidíme. Věřím, že se potom ta jeho ´adaptace´ na ´svět nejsem jenom já´ podaří podstatně snáž, než kdyby byl jedináček...

Ahoj holky,

nedá mi to,abych nenapsala ještě svůj názor ke konfliktům mezi dětmi. Docela jste mě zaskočily,že své děti učíte,aby používaly násilí,vážně si myslíte,že ve dvou letech mají na to,aby odhaly adekvátní obranu? Do MC nechodíme,chodíme na hřiště nebo před či po plavání do herny,ale to z Leničky nespustím oči,nezasahuju do přetahování o hračky,ale pokud by fyzicky napadla dítě,i když by jí třeba vzalo hračku tak jí vysvětlím,že tohle se přeci nedělá. Kdyby se stalo něco podobného jako Anetce od Ivy,težko by mi bylo útěchou,že byla Lenka v podstatě v právu,kdyby v ruce při úderu držela třeba pastelku a holčičce vypíchla oko. Myslím,že takhle malé děti,které ještě nemají myšlení na takové úrovni,aby dokázaly odhadnou situaci i svoji sílu,je lepší učit,aby se v případě,že jim někdo ubližuje obrátily na maminku,ale je to samozřejmě jen můj názor:o),jen mě ta představa rubajících se dětí přijde docela děsivá.

Je Ivo, ty jsi fajne razna:-)) To ja bych nekdy tu odvahu k tomu potrebovala. Nekdy mam kuraz a ozvu se a nekdy radeji zklapnu podpadky a jdu:-))
Ja zatim problem s Ondrou nemam, zachvaty chyta obcas doma, sekne sebou o zem, ja mu k tomu reknu, ze at si jeste triskne hlavou o zem, vetsinou to zabere a necha toho. Spise resim neco jineho - to je sranda, jak kazda mame nejaky jiny problem - Ondra mi vsechno olizuje, vcera nakupni vozik, tycku v metru atd. Uz nevim jak ho to odnaucit! Porad mu vysvetluji, ze to nesmi, ze tam je hodne bacilku a ze bude nemocny, ale nejak to nezabira, taky si porad strka prsty do pusy, nebo bundu:-(

Jeste me neco napadlo, vcera jsem si cetla tady na rodine nejakou diskusi ohledne nareci. Jedna pani si tam stezovala na to, ze kdyz prijede na ostravsko, tak nerozomi a ze ji to strasne stve. Tak me zajima, jestli jste mely nekdy problem s myma slovama:-)))

Jani a Dandulo, diky za nazor. Zkusim Matejicka:o) Jak se ta knizka, o ktere jsi psala, jmenuje?

Dandulo, vidim, ze mi tam chybela ta prvotni faze slovniho protestu ("nechej") a az pak se branit "rucne". Co se tyce toho, ze to s tebou clouma, no, se mnou taky;o) Ja od prirody nejsem zrovna trpelivej clovek a taky mam kolikrat co delat, abych se ja sama udrzela. Zalezi v jakym jsem rozpolozeni, nekdy to beru s naprotym klidem, nekdy me ten "klid" stoji nervy. Ale snazim se, ucim se...Je mi jasny, ze stejne jako my, ty deti vstanou levou nohou a davaji to patricne najevo. Jenze zatimco ony to jeste korigovat neumi, my dospeli bychom meli:o) Se to rekne....:o))) Ja se snazim, aby to nebylo same "ne", tak treba misto "nehazej tu hracku na zem" rikam "opatrne s tou hrackou, kdyby spadla na zem, tak by se rozbila a pak uz bychom si s ni nemohli hrat". Taky se mi stalo, ze jsem po nespocetnem vysvetlovani a smlouvani musela pouzit silu (zrovna jako ty to bylo s tou autosedackou). Musim rict, ze se mi to docela prici, ale na to, abych stala hodinu na parkovisti, nez se mlada uraci sednout a nechat se pripoutat, tak na to nemam, to se priznavam dobrovolne...Proberem to ve verbalu pristi tyden:o)