Re: Dobré ráno

Ahojda, jen pro upřesnění - Lucčina Katuška měřila 51 cm a vážila 3,6 kg. Pozdravy od všech moc ráda předávám!! :-))

Miri mně se ti o vás zdálo!! Nevím přesně okolnosti, ale vím, že se nám narodilo robátko ve 23,57 hod a vám zase v 0,03 hod, prakticky nastejno, ale říkaly jsme si, že každý z nich má jiný datum narození :-) Ale tentokrát jsme byli dřív my!! :-))

K těm našim cvrčkům... no my máme takovýho mazlíka tulíka, pořád by se jen muchloval a s holčičkama (to rozezná bezpečně :-)) pusinkoval. Ježí se mi kudla v kapse, když si uvědomím, že bych ho měla dát do školky, kde by mu někdo nabančil... na druhou stranu si říkám, že to moje zlátě taky potřebuje nějakou tu školu od života - dřív nebo později k tomu dojde a podle mě záleží na tom, jak bude připravený to přijmout. Vzteká se způsobem, že začne dupat na místě a pištět - nějaký leháro záchvaty nás (zatím) minuly. Mít takový čírťátko, jako je Ivina Anetka, tak nevím nevím :-))
Kdysi jsem si tu stýskala, jaký je to naše dítko asociální. Dlouho trvalo období, že nemohl přijít k nám někdo cizí, natož my na návštěvu, aniž by neřval jako tur a držel se mě jako klíště (u Dr. to dělá do teď, jen vlezem do čekárny). Teď už je to podstatně lepší a když jdem třebas do dětskýho koutku, stačí ho vpustit mezi děti, sednout si a dívat se na něj a skoro o něm nevím. Ne že by si přímo hrál s ostatními, vystačí si sám, ale je v pohodě. Když mu někdo začne ´ubližovat´ - ne že ho přímo majzne, ale vezme mu hračku nebo ho od někud vytlačí, prostě se sebere a najde si jinou zábavu. Snažila jsem se mu vždycky říct, že když se mu nelíbí, co mu někdo z dětí dělá, ať jde pryč a nevšímá si ho, nebo když to pokračuje, ať mu to vrátí. Nakolik je mi schopný rozumět, těžko posoudit. Strašně rád má např. sestřenčinu holčičku, která je asi o 4 měsíce mladší a řekla bych o krapet větší raubířka, než Honzajs. Tak doufám, že do kolektivu dětí jednou zapadne, až bude třeba. Teď tu u nás byla kamarádka s o rok mladší holčičkou (Kačenko zdravím, jestli nás tu zahlídneš :-) a malá mu chtěla vlízt do postýlky. Honzin spustil hysterák jako blázen - furt TO TO BOLÍ, TO TO BOLÍ, tak jsem ho prvně nepřesvědčovala o tom, že by tam měl malou pustit a ´rozdělit se´, ale naopak jsem se jim oběma snažila vysvětlit, že postýlka je Honzíkova a že se mu nelíbí, kdyby do ní malá Mája vlezla. Přiznám se, že to bylo trochu i Ivinou osvětou :-)
Navíc jedno z největších pozitiv současného těhotenství považuju to, že bude mít Honzin parťáčka. Moc se na něho těší a je schopný se drápat do každýho kočárku, který vidíme. Věřím, že se potom ta jeho ´adaptace´ na ´svět nejsem jenom já´ podaří podstatně snáž, než kdyby byl jedináček...