Diskuze :Diskuze : podle měsíce narození : listopad 2003

Ahojky, zdravím po delší době.

U nás tedy největší hitovka vánoc je geomag. Kupovala jsem Barče těch 42.ks. A také princeznovské šaty. A od loňských vánoc si pořád hraje s legem.

Včera Barče píchali ucho. Má s tím od listopadu pořád problémy. Tak bere antibiotika.

Jinak je Barča veliká ségra. Předevčírem přišla ze školky a hned hledala Andrejku. Hned jí obejmula a říká: "áhoj ty moje kočičko jedna zlatá" - tak jsem se musela smát.
Ale taky žárlí. Byla zvyklá být všude jediná a teď se musí o pozornost u všech dělit s malou Ájou. Tak často vyžaduje ode mě mazlení. Měla taky období kdy byla protivná a říkala, že jsme na ní zlí. Minulý týden zas párkrát brečela ve školce, že chce maminku.
Jak to máte vy ostatní s žárlením?

Jo a dostala jsem od ježíška brusle a Barča také (ale jen ty kačenky). Tak jsme byli párkrát bruslit. Já na tom stála po 15.letech. Hrůza. Ale řekla bych, že je lepší rovnou koupit normální brusle. Na těch kačenkách se to moc nedá naučit. Ale na lyžích je to lepší. Jen není moc sníh.

Sev, hm masáž bych také brala. Co je to energická masáž? To je nějaká speciální?

Ahojký!

No já mám nějak pocit, že to tady umírá, ach jo :o(.

Alíku, teda super ten rozhovor Kuby s andělem, opět se potvrzuje Tvůj jemný humor ruku v ruce s citlivým vnímáním svých dětiček. Na tohle máš fakt talent, mohla bys ho nějak zúročit. Píšeš dětem aspoň nějaké občasníčky, aby měly na co vzpomínat?

U nás nic nového, Péťa přinesl na výzo samé jedničky, prý u něj naprosto čisté. Nelinka už špacíruje úplně sama. Měla jsem tu mamku, tak si ji vzala do parády a hned první večer už uťapkala sama 6 krůčků a teď už jde na koleno jenom tehdy, když má plné ruce, jinak štrapajdí po svých. A moc se jí to líbí, to je jasné. Dopoledne, kdy jsou děti pryč, tak je upnutá na mě, nic moc dělat nemůžu, než se jí věnovat. Oběd vaříme spolu, ona stojí na židli u linky, dostane do ruky misku a lžičku a vytrvale míchá nebo něco přebírá a je nejspokojenější. Tohle milovaly všechny dětičky, to je zajímavé. Stačí je zvednout na úroveň, aby něco viděly, a jsou spokojené.

Když tu byla mamča, tak jsem pořád někde lítala, u holiče, na energetické masáži, vyběhat novou občanku a řidičák, s kámoškou na kafe..., dokonce mě taťka vzal do Prahy na nákupy, to bylo žůžo bez dětiček! Neli už není tolik závislá na kojení, když přes den sem tam nějaké vynecháme, tak se nic neděje, takže jsem si to po dloooouhé době hodně užila a přišla během pár dnů na jiné myšlenky. No, teď zase tvrdě zařezávám, jako vždy :o).

Alí, jo jo, to je asi pravda nejpravdovatější, že dětičky jsou obrazem nás rodičů. A zdaleka to nemusí být jenom to, co lze vidět nebo slyšet, oni ty dětičky mají schopnost leccos i vycítit, takové ty nehmatatelné věci, vibrace. Prostě já už si život bez dětiček neumím představit. Ač jich mám den co den plné kecky, tak přeci jen bez nich by byl život móc chudý.

ahoj preju hezky den!

Všechny Vás zdravím!

Alíku, ten Tvůj (vlastně Kubův;-)) rozhovor nemá chybu!:-))) Jen si tak říkám, že kdyby to takhle chodilo opravdu, tak brzy vymřeme:-)) A já bych nejspíš byla taky bezdětná, no nebo možná jedno dítko by ke mě šlo, to by ještě nevědělo, jak umím ječet:-))))

Jinak já když jsem odvážela Míšu do školky, tak jsem po návratu taky ještě většinou hupsla do postele a doufala, že Julka bude spát alespoň do půl destáté. A jelikož je spáč (po kom asi) tak spí:-)) Teď odváží Míšu manžel, musím mu ho tedy vypravit, ale je to lepší, když nemusím ven;-) Je tedy pravda, že se pak hůř rozkoukávám, ale komu to vadí, že? Když máme něco na dopoledne v plánu, tak se už do postele raději nevracím:-) Musím si to přeci užít, mateřská se blíží ke konci a kdoví jestli ještě někdy budu mít příležitost si takhle lenošit, no ne?:-)

Tak co říkáte na sníh? Já už v něj ani nedoufala a pomalu se těšila na jaro. No, ale teď si ho tedy užíváme, když už napadl:-) Děti mě hned první den zničily na sáňkách, včera jsem se dávala dohromady a za chvíli mě to čeká zase. Tentokrát i s bobama, ty si vyžádal Míša, protože jezdí ve školce a prý je to lepší než saně.
Nohu už mám jakžtakž dobrou, ty výstupy do kopečka jí tedy daly zabrat, ale co bych pro děti neobětovala, že?:-)

Á, tak vyrážíme, děti se vzbudily.

NO tak mi to nedá, včera jsem při usínání přemýšlela, jak by asi mohl vypadat dávný rozhovor Kuby a řekněme nějakého anděla při jeho rozhodování, komu by se asi tak mohl narodit. Berte to s velkou nadsázkou, samozřejmě. (A omlouvám se za dýlku, ale mě to nedalo:-)


Anděl: Tak chlapče, můžeš vybírat – tohle je jedna z možností
Kuba: Cože? Pane bože tohle?
A: Ale chlapče nerouhej se, vždyť ta paní vypadá celkem slušně.
K: Cože, slušně? Vždyť se na ní podívejte, má tlustej obličej a chlupatý nohy, kluci ve škole se mi budou smát...to nemluvím o tom, co budu vídat v prvních měsících každý den tolikrát a co bude mým jediným zdrojem výživy! Vždyť je má skoro až do pasu (Kuba se velice rozčílil, ale vzápětí s nadšeným obličej povídá) Hele co Kubelková, nebude taky čekat?
A: Kdepak, hochu, ta přijde na řadu nejdřív tak za dva roky.
K: Hm (nadšení zase vyprchá) ....A ten strašnej barák, co v něm bydlí, o bordelu v něm ani nemluvím, nemoh bych se dostat aspoň k sousedům, ty maj zahradu na jih a anglický trávník...
A: No tam už prý s děťátkem nepočítají.
K: No to je situace (hlava mu nešťastně klesla do rukou)
A: No přece nebudeš tak povrchní, krása člověka se hledá jinde....
K: Jo jinde, podívejte se na ní, vždyť je hysterická....házet po dítěti povidlový šáteček, kdo to kdy viděl?
A: Ale chlapče buď trochu schovívavý, nervy občas ujedou, je to jenom ženská....občas přece dokáže být i milá...
K: Milá? (vykřikne) Se nedivim, když právě sežrala celou čokoládu, vždyť bude za chvíli jak prase! A utratí za to všechny peníze, co zbude na nás?
A: No to už je trochu moc, přece nejen chlebem je člověk živ...
K: Jo to jsou ty vaše hesla, ale za úsměv si pak nic nekoupim. Víte kolik stojí pořádný Lego....mobil.... počítač ? Aha? (pak už mírnějším hlasem dodá) Hele, co Bill Gates, nepůjde do dalšího?
A: Tak o tom nic nevím.
K: Hm škoda. Kdyby aspoň neříkala dětem myšáčku, myšičko, sluníčko.....no mám já tohle zapotřebí?
A: Vždyť je to hezké (anděl už začíná být nervózní, sehnat tuhle práci nebylo jen tak, volný byly už jen místa pomocníků Ježíška, ale koho by bavilo oblétávat všechna okna a sbírat přáníčka v takové zimě a na štědrý den místo klidu, pomáhat tahat po barákách hromady dárků?)
K: Hezké, hezké....kdyby aspoň něco v životě dokázala...(náhle ho osvítí úžasný nápad) No jooo, nečeká teď náhodou potomka Katka Neumanová?
A: Ano čeká ale....včera jsme odhlasovali, že to bude holka. A vůbec, ta by se k tobě nehodila, si strašně zimovřivý...
K: Tak co tam máš ještě jinýho?
A: No dobrá, dobrá, kouknu se (hledá něco v papírech) Mám tu nějakou Marii Lakatošovou ze Žižkova, právě čeká s Ferem osmé...
K: No to snad ani ne....(zesmutní) A co u ní, budu aspoň poslední?
A: Jo, tak to ti slíbit nemůžu....
K: Ach jo, kdyby aspoň nevařila furt ty polívky a necpala děti ovocem a zeleninou......
A: (cítí velkou šanci) No tak je jíst nemusíš....
K: Fakt, nemusím? (rozzáří se a bere si to k srdci) Ale dělá docela dobrý špagety, že jo?
A: Jo to jo, všichni v nebi tady nad nima slintáme, až na ty břídili z Itálie, jakoby tomu snad rozumněli...
K: A někdy s ní je docela i sranda, i když....občas je trochu trapná, ale...(zahání chmurné myšlenky)...ale to už snad zkousnu.
A: Takhle se mi líbíš, chlapče. Tomu říkám rozumná řeč!
K: Ale ať si nemyslí, já jí to všechno vrátím, prý bývala v dětství pěkně ukručená, pomalá a dost nepřjemná, když nebylo po jejím.
A: Jo hochu to máš povolený, vracet klidně můžeš. Ale nezapomeň, že byla zase velice skromná, klidná, tichá a poslouchala maminku, jo a hezky se učila....
K: Cože? Tady je špatně slyšet.....já vás neslyším....(a Kuba už mizel směrem k zemi....)
A tak se stalo:-)