Diskuze :Diskuze : podle měsíce narození : květen 2011

Jojo, Mariko, já rozčilenýho B netulím, pže to tak necítím (= souhlasím s Tebou v názoru), a když já se čílím, tak by mě úplně dopálilo, kdyby mě chtěl někdo objímat. Já říkám něco "ta kačenka tě nějak rozčíla? / Ono ti to nejde? / Nedělá to, co ty chceš / Nedaří se ti vytáhnout?" A říkám to od přírody jakousi podivnou (mně skoro cizí) intonací, na kterou B reaguje báječně. Často ho nechám být, on se tou větou zklidní. Nějak se musí vypořádat s tím, že to nejde, jak si představuje... No a často mu jdu taky pomoct - ale ne tak, že se vzteká, tak pomůžu, ale že se snažím zjistit, proč se vzteká, viz výše, on dobře reaguje, mezitím se v podstatě uklidní a tak to spolu vyřešíme.
Tady vnímám vztek jednak to, že jemu to nejde, ale hodně taky to, že si nemá jak říct...
Jako "mami, pojď mi pomoct vylovit tu kačenu", tak jeho vztek může být tím "já tu lovím kačenu, mami, slyšíš to, snad mi přijdeš pomoct" - prostě někdy tu pomoc vyloženě očekává a vyřeší celý jeho problém.

Luci, my Ti rozumíme i bez interpunkce

Co se týká jídla, Wis, Páťa může být z toho druhého tábora, že moc té tuhé stravy prostě nechce, a já bych mu vyhověla, jakož i s jabkem. Toliko můj názor a respektuju i ty ostatní.

Co se týká jogurtu, já jedla dřív víceméně jen ochucený, s přechodem na bezlepkovou dietu se mi změnily chutě a jedině bílý, a když jím ochucený, je mi z toho blivno, jak cítím tu chemii, jakkoli to jsou dřívější oblíbené (podotýkám, že zdravé výživě moc nedám, já se všema svýma dietama a omezeníma jím vše, nač mám chuť a souč. mi to nedělá zásadní problém). Takže já hlasuju za bílý jogurt a do toho hodit nějaké to ovoce, což báječně ochutí, nebo marmeládku - nejlíp domácí. A když děti neznají jiný než bílý, jí to pěkně. Třeba ne teď hned, ale časem chtějí zkusit a nic jiného není...
Jiank myslím, co se týká mléčných výrobků, za prvé kojenci je teda ještě toliko nepotřebují, ale pak je jedno, jestli pije mlíko nebo jí jogurty nebo rád tvaroh... sýry... Však nemusí všechno.
Osobně myslím, že nejlepší je příklad, takže co jí rodiče a okolí, dítě chce taky. A když nechce, je to někdy - až jsou větší, teď jsou moc malý - způsobeno nezřídka tím, že jim je pak nějak nedobře z toho, ale neumí to sdělit a projevy mohou být nevýrazné. Že někdo netráví slupku z papriky jen tak nepoznáte, projev žádný, ale je mu třeba děsně těžko. Dítě prostě nechce papriku. Nenutila bych.
Chceš jez, nechceš nejez. Řešila bych, kdyby větší dítě nechtělo jíst nic.
Pochutiny dávat nehodlám a doufám, že do 3 let se to podrží udržet i s babičkama.

usínání - u nás ještě funguje - v závěrečné fázi - otočit na bříško a plácat po zadečku.

Evi, ony se někt. děti v tomto věku už prostě řízeně odstavují, takže jejich potřeba MM klesá, zatímco jiné tuhou stravu nechtějí... Tak bych asi vyhověla, jen bych si hlídala, co a kdy dávám. Jako křupky jsou super zábava, já se nicméně snažím, aby B jedl, když jím já (jíme my) a ne jindy, a jedl s náma u stolu. Páč se mi taky stalo, dát křupku = zabavit a mít klid, ale je to špatně.

Brzké uzdravení tchyňce. Mladá holka to je ještě!!

Maw, takže už ten Avent máte? Je něco jiného s tou láhví jen mávat, jako se nejdříve napít a pak mávat. Dej vědět. My se loučíme.

Tak snad nemáme vadnej Avent.
Jako když to dám vzhůru nohama a tak to budu držet, tak to moc téct nebude, ale když tím budu máchat nahoru dolů nebo lehce třepat, nebo otáčet pítkou nahoru dolů, tak to je louže hned.

Mně B usíná výhradně u prsa nebo v šátku. Nepřijde mi na tom nic divnýho. Třeba teď je v nenáladě, asi zuby, a spí se mnou v posteli odpol. i 3 hodiny, beze mě tak hodinu. Nejlíp se spí tak, že je přicuclej, druhou rukou drží nepřicuclé prso (za bradavku podotýkám) a ještě má rád, když leží u mě v podpaží moji ruku shora na hlavě na temeni - když spí sám, natlačí se stejným místem na polstrované vysoké čelo naší postele, nějak mu to dělá dobře. A poslední dobou mi dělá to, že usne, i ho odpojím a tak, dá se "ukecat", že si ho obejmu k sobě přimáčknu, to se bez žužlání často obejde. No ale to horší je, že usne, spinká a jak já vstanu, tak jeho sedmdesáté druhé čidlo okmažitě čije a B se budí. Kdybych tam byla, i metr od něj, tak dobrý. Snad to přejde. Taky jsem přemýšlela, jak budu uspávat potom. Ono je to ale asi o dispozicích, babička ho umačká v peřině (uhoupe, uchová), tatínek unosí na rameni... Ale ani jeden z nich nemá to mlíko a nedá se žužlat, že.

Ty Lei, s tím bičem to je častý argument, tuhle jsem někde četla, že ty very demanding children, co furt něco chcou, nosit, chovat, interakce, všechno zkoumat atp. jsou ty chytřejší bystřejší, co vědí, co je pro jejich rozvoj nejlepší a umí si zařídit, aby se jim toho dostalo.

A mně osobně - ach ano, to žužlání někdy už nemůžu - potřeby mého dítěte neobtěžují, ba ani aktivity... Jakkoli mě někdo v dobrém "polituje", že klidu si s ním moc neužiju a že si ještě užiju... jak začne lozit, jak začne chodit... Ale já myslím, že to je vzájemné... Jasně, že se taky vzteká, na něco nereaguju, v lecčems ho chápu... a pak taky - oni někdy nemají jak jinak vyjádřit, co potřebují...