Diskuze : Hlavní : Domácí škola

Děkuju moc za podporu. Hodně mi pomáhá už jen to, že jsem mohla sem napsat, protože mě už samotnou lépe napadají odpovědi.
Helčo - dopisy pohledy zkoušíme také, ale zatím E. napsala horko těžko jeden pohled právě té své nejlepší kamarádce. Ale zkusím jí to navrhout, třeba pro ní bude zajívé, že si s ní bude chtít psát někdo, koho nezná.
Já v podstatě netrvám ani na tom, abychom denně něco četli nebo počítali, psali, snažím se to dělat právě spíš tak nějak mimochodem, proto taky nechápu tu naprostou nechuť. Pak si ale všimnu, že si čmárá písmena sama do sešitu, začíná se zajímat o malá písmenka, občas se je snaží opisovat...
S manželem jsem se shodli na tom, že má teď období, kdy opravdu zkouší, kam až může a zkouší to fakt drsně, křičí na nás, chování hrozný. Tak možná to je součást toho.
Royo - ano, je ten typ, který má rád kolektiv, kdybych tu měla druhou holčičku, která by dělala něco z toho, co po ní chci, byla by to pro ní velká motivace, už jsem uvažovala, jak to navléknout, máme tu školu kousek od nás, ale myslíš, že by tam mohla docházet, kdyby tam nebyla zapsaná? Je to klasická škola, takže na přezkoušení tam určitě nechci, tudíš jsme zapsaní u p. Kapicové. A dojíždět někam na 8, to si nedovedu představit. Má ještě dva souroznece 3,5 a 1,5 roku a nemáme auto, takže být na osmou někde v Praze, i kdyby třeba jednou týdně, to prostě nedáme.
Napadlo mě, že poprosím, až před zápisem budou dny otevřených dvěří, že bych jí tam nechala celé dopoledne, aby si to vyzkoušela. Není to moc, ale aspoň trochu si to zkusí.

Barbuschko - ty děti jí chybí, já o tom vím, jak jsem psala, moc lidí tu neznáme, ale budu to muset nějak vymyslet, aby aspoň jednou týdně měla možnost být třeba celé dopoledne s dětmi.
Uf, snažím se reagovat na Vaše príspěvky a určitě jsem na něco zapomněla, ale musím ještě poklidit a mazat na kutě.

Mariko - šílím, že je prosinec a blíží se přezkoušení. KAždý týden je něco, co jej rozhodí - tu učitelka přehodí hodinu v ZUŠce, protože ví, že učím doma, tu jsou preventivky a z nich vyplývající další vyšetření (a protože nejsme troškaři, tak ne jedno, ale hodně vyšetření).

Vera je v 1.třídě, jedeme jenom matematiku Frause (na tu se těší, byť dře) a čtení (zatím jedeme Živou abecedu). Nic víc. JSem z toho špatná, ale prioritou je pro mě čtení - kde je to ztížené kombi oční vadou a poruchou v oblasti fonematického sluchu (zatím bez diagnoz DYS-). Snad si to obhájím i u přezkoušení. Ty pokroky jsou malé, a neodpovídají námaze. Ale jedeme. Pak když za mnou přijde tříleťačka a hází anglická slovíčka, píše písmenka a říká, která slova je mají na začátku, tak jsem na mašli (zase pravda, pořádně nemluví). A ještě k Verče - není klasický knížkový typ. Naopak syn jo a 3letka také. Takže vydržte.

Kdybys chtěla, resp.tvoje dcerka , mohla by třeba zkusit napsat naší Verče. Ona by jistě byla moc ráda. Závidí bráchovi, že si píše s dívčinkou v USA.

Mariko: taky jsem si vždycky myslela,že všechny ostatní děti jsou v domškole nadšené, všechny předměty je baví a jejich matky stále dokola vymýšlejí jen samé úžasné a inspirující aktivity. Jako možná to někdo zvládne,ale z různých rozhovorů s lidma (v reálu,né někde na nějakém úžasném domškoláckém blogu) si myslím,že ty děti něco baví více, něco méně a že dítě, které by nadšeně hltalo všechno, včetně násobilky a pravopisných cvičení není až tak mnoho. (ale nějaké určitě jsou)
My jsme si prošli i obdobím úplného bojkotu, mého a synova řvaní (já řvala protože jsem měla pocit,že nic nestihneme,syn řval,že nic nebude dělat)..teď jsme se dostali do fáze, kdy jsme spolu uzavřeli dohodu o neválčení, takže syn je ochoten zkousnout i věci,které ho nebaví výměnou za to,že já každý den zařadím něco,co ho chytne (ale má spojitost z výukou) Hrozně nerad píše,ale ví,že musí a zrovna dneska zvládl napsat diktát (i když se během něj 3x urazil,ale zas přišel), několik cvičení, reklamu na výrobek a angličtinu (nevídané).
V první třídě je to jiné, tam si ještě můžete hrát,ale na nějakém čtení a psaní bych trvala. Byť né asi úplně pod tlakem,ale třeba "napiš teď "krásné vánoce",nebo jak jste to teď měli, a za odměnu si můžeš vylosovat další činnost (nebo prostě co na ní platí..syn by na toto zabral)
Jinak si myslím,že když je dítě doma,tak prostě zkouší,kam až může zajít,je pořád ve známém prostředí,se známou matkou,je to jiné než ve škole,kde je autorita učitele a hrozba známek.
Já bych to prostě viděla jen na nějaké období, s domškolou vlastně začínáte,musíte si obě zvyknout a přijít na nějaký systém. (ale třeba ani ta nemoc mi nepříjde zanedbatelný problém,ale zbytečně strašit,to musíš vycítit hlavně ty,čím to asi je - pokud ji nebaví ani věci mimo školu,které ji dřív bavili,možná opravdu nebude problém v Dš)
Co se týče školy, možná by nebylo marné přihlásit se do takové,která by umožnila jednou za čas výuku??? (teď nemyslím nutně spádovku,ale pořád nějakou vstřícnou..no,záleží,jestli ve vašem dosahu něco je)..ona by časem asi zřejmě přišla na to,že doma je to přecejenom lepší
Ptala jsem se teď syna,jestli ho domškola baví a on na to "někdy,jo,někdy ne" ..tož tak

Jak píšeš, že "má období"... taky nic nejí kromě chleba s máslem, nic ji nebaví... není nemocná? Když začala být moje dcerka v cca 5-5,5 letech hodně divná (unavená, protivná,...) ukázalo se posléze, že má cukrovku I. typu a je jí objektivně hodně zle, akorát ona to neuměla pojmenovat a sdělit, jen to chování bylo "hrozný".

Rozhodla jsem se tak, protože nemám důvěru ke klasické škole, alternativa není v blízkosti bydliště, ani pro nás finančně dostupná.
Chci být nadále ten, kdo má zásadní vliv na výchovu dítěte, jednoduše abychom byli spolu. Nechci řešit se školou pro mě nevhodné výchovné prostředky - například odměnování, srovnávání, škatulkování, nedostatek individálního přístupu atd.
A pak jsou tu bonusy, které nehrály zásadní roli při rozhodování, ale jsou fajn, tj. svoboda v tom, že když někam chceme jet, tak jedem, nemusím se ráno stresovat s ranním vstávání a odchodem do školy atp.
Mmch. myslím, že kdybych s E. dělala úkoly do školy, stálo by mě to možná víc usilí, než samotné učení, protože tam by bylo to, že opravdu musíme a jak znám Eli, to by byl boj.
Nebyl v tom žádný problém, Eli nemá žádnou "poruchu", ani není nějak extrémě nadaná, jestli si měla na mysli toto.