Re: otrávené dítě v domácí škole

Ahoj Mariko,

u nás taky syna přestaly některé věci bavit. Například matematika. Má ji rád, moc rád počítá, ale jakmile řeknu - pojď, půjdeme dělat něco z matematiky, nechce se mu. Mohla bych to dělat jako jodie, co jsem četal na blogu - a pořád o tom uvažuji, ale máme zkrátka moc dětí a ještě malé, takže to tak lehce nejde. Když uřž se ale do té matematiky pustíme, baví ho to. Ne všechno, něco prostě musí, například nějaké ty sloupečky příkladů mu prostě dám, beru to tak, že mám pocit, že by se měl naučit takové věci překonat a zvládnout.
Někdy mě mrzí, že je v pátek šťastný, že je pátek a dva dny se nebudeme učit - a to přitom třeba ani skoro nic vyloženě školního neděláme /a klidně v tom pak pokračujeme o víkendu a nevadí mu to/.

CO se týče psaní, tam jsem to vzala jako nutnost. Nebaví ho to, nemá to rád, ale několikrát jsme si o tom promluvili, že je to nutnost a už zkrátka ví, že denně něco napsat musí.

Občas míváme krize, ale jinak - i přes pár otrávených obličejů ze začátku "školních aktivit" - ho to pak nakonec baví. Třeba dnes - že půjdeme dělat angličtinu. Moc se mu nechtělo (ale otrávené obličeje nebyly, ví, že to nesnáším). Pak jsme hráli "kimovu hru", učili jsme se slovíčka - školní potřeby - tak jsem je vyskládala, zakryla, vždycky jednu věc odebrala, a pak - What""s missing? A on odpovídal. Střídali jsme se. Bavilo ho to do zblbnutí, chtěl přidávat další věci, takže jsme se naučili i víc slov, než jsem původně plánovala..

Mariko, neztrácej optimismus, je začátek prosince, jsme po třech měsících, možná tak akorát čas na nějakou "krizi". Máte víc dětí, nebo jen ji? Myslím,že víc? Takže úplně sama není?

My aktuálně bojujeme s naším ročním čtvrtětem, do všeho leze, nenechá chvíli klidu, snad to brzy přejde.