ovesná kaše

Něco podobného jsem udělala, když měl starší syn patlavou a nedojídavou. Asi ve třech letech u oběda rozpatlal špagety, tak jsem ten zbytek na talíři dala do lednice s tím, že další jídlo dostane až si dojí ty rozpatlané špagety. Taky nejdřív dělal hrdinu a pak ho hlad přemohl. Ale u něj to byla spíš vyjímka, on je jedlík až moc dobrej.

Zato náš mladší je děsnej nejedlík. Teda, když mu něco chutná hodně, tak to se nají dobře, ale takových jídel je málo, tak tři a já mu odmítám přizpůsobovat jídelníček. Tak asi v pěti letech měl nimravou, (nejvíc mě dokáže vytočit, že já u vaření strávím půl dne a on si k talíři pak sedne jak hromádka neštěstí s obličejem nafouklým a protivnýma řečma ), u každého jídla rejpavé poznámky a to už nevydržel manžel a zařval, že když si neváží jídla, které maminka vaří, tak od teď bude jíst týden několikrát denně jen samotnou ovesnou kaši a nic jiného. No, tak se i stalo, vydrželi jsme to teda "jen" čtyři dny, ale zabralo to. Úžasné bylo, jak po těch čtyřech dnech snědl opravdu všechno a kupodivu ani tu ovesnou kaši nezačal nenávidět, s grankem si ji občas dá. Přesto se k nimrání v jídle zase vrátil, ale stačí připomenout "týden s kaší" a přestane dělat ksichty a relativně se nají.