Asi jsem mimo...

ale přijde mi normální, že se dítě - školák i přes prázdniny na učení podívá. Samozřejmě je otázkou v jaké míře, jak často a jak intenzivně. Ale beru to podle sebe, že návrat po 2 měsících naprostého "nic" co se týká školních dovedností byl vždycky těžký, než se člověk nadál bylo pololetí a pak se obvykle vše "dohánělo". Chápu, že času je málo a člověk spíše užívá a děti jsou různě jinde než doma, ale myslím, že třeba 10-15 minut při přesunu autem nebo vlakem nebo když se čeká na oběd a člověk vytáhne nějaký papír s úkolem a profičí ho s dítětem a nebo pak jen zkontroluje není až taková hrůza. Chápu, že 14 denní puťák je třeba výjimka, ale nemyslím, že všechny děti by takto byly celé prázdniny, spíše jsou to rodinné dovolené, hlídání u babiček atp. Vyžaduje to jen na "to" myslet. Ale třeba v případě cizího jazyka nebo i matematiky je "2 měsíční" výpadek dost, ono už i v tom červnu se toho moc nedělá. POkud by se mi to zdálo hodně, co mé dítě dostalo, tak bych si vybrala jen část, třeba nafotila atp. a pak to po prázdninách s pí učitelkou probrala, že jsme udělali jen něco a konec. Já třeba oceňuji, že to vůbec ta paní učitelka řeší, že jí o to jde, to jako formou je možná sporná, ale také by přeci se na to mohla vykašlat a dát na konci září opakovací písemku, a´t se děti pěkně zasnaží a zopakují si. Není to podle mne černobílé :)