Re: Tak at vam to dlouho vydrzi !!!

Denisko, můj muž se také tak choval - problémy neexistují, děti přece musí být v pohodě. Máme děti dvě, dcerka se narodila se srdeční vadou, která jí ale nijak nebrání vést kvalitní a vcelku plnohodnotný život. To manžel překousl bez problémů.
Syn se narodil zdravý, kluk jak buk, ukázkové miminko plné síly.
Ve dvou letech ale prožil šok po kterém dočasně oněměl a zůstala v něm obrovská nedůvěra v lidi a také se spustila nemoc zvaná selektivní mutismus. Dítě které jimá sice umí a může mluvit, ale jenom někdy nebo někde, navíc často nedokáže komunikovat vůbec, tedy ani neverbálně. A teď si představ, že syn mluvil více než rok jenom se mnou a s tátou ne. navíc manžel hodně cestuje, bývá doma tak dva víkendy v měsíci a v týdnu málokdy. Synek po čase ještě dokázal šeptat sestřičce,ale s tátou prostě nekomunikoval. A třeba venku, když se začal bát, tak nepromluvil vůbec, ani se mnou.
Než se manžel vyrovnal s tím, že syn opravdu promluvit nedokáže, že on (táta) se k němu musí chovat podle určitých pravidel a pak teprve možná syn promluví, tak jsme prošli hodně hádkami a uraženými scénami. A v době, kdy to vypadalo, že se vše lepší a bude fajn syn ohluchnul.
Tehdy se manžel nějakým zázrakem vzchopil. Tak jak dřív strkal hlavu do písku, tak najednou začal bojovat. A ne křikem a uraženými pohledy, ale začal se pídit po informacích, začal se konečně ptát, jak se synkem jednat, co mu pomůže atp. Dneska mladej zase slyší a dokonce se chodí za tátou pomazlit a občas mu sám od sebe chce telefonovat. To je obrovské vítezství pro oba a já jsem hrozně ráda, že se tatínek tak vzchopil.