Re: Přání rodičů

Dajáno, moje rodiče, hlavně táta říkal to stejné už od školky. Nejen mě, ale i všem příbuzným a známým, že já půjdu na VŠ. Nijak na mě netlačil, ale pořád o tom mluvil a od doby, co si pamatuju, to bylo dané a mě ani nenapadlo, že by to mělo být jinak. Nebyla jsem nikdy jako autorka schopná opozice, takže jsem šla bez řečí na gympl a pak na VŠ. Bez toho tlaku by mi bylo líp. Nejsem nijak ambiziozni ani průbojná a daleko líp by mi bylo, kdybych si vybrala aspoň jinou VŠ. Autorce gratuluju, že dokáže být sama sebou, i když má autoritativní rodiče. Já až v dospělosti zjistila, co všechno je relativní, kolik je na světě různých přístupů a pohledů na všechno, u nás byl jen ten jeden správný - rodičovský. Můj muž mi nevěřil, jak dokáže někdo dusit až do doby, než byl na první seznamovací návštěvě u mého otce. Otec ho vydržel celou dobu v pravidelných 10 min intervalech nutit, aby si sléval dva druhy vína do sebe, že to je tak dobré. A proč to neochutnáš? Ty nevíš, co je dobré apod. Můj muž byl vychován naprosto jinak, takže několikrát slušně odmítl a pak naprosto konsternován otci sděli, že nechápe, proč ho nutí a jestli bude pokračovat, že odchází (víno nebylo jediné, čím ho otec stihl deptat a přesně takovou mám i matku přesvědčenou o tom, že její dobro se musí prosadit třeba násilím).