Chápu, ale úplně nesouhlasím

Ahoj, já to celkem chápu, ale taky trochu nesouhlasím. Měla jsem podobné dětství a zejména pubertu, ale jako maminka to dnes vidím trochu jinak. Naši taky byli dost autoritativní a v době mého dospívání je v podstatě nezajímalo nic jiného než má škola, která zase naopak vůbec nebyla mojí prioritou. Pravdu měly podle mého obě strany. Chápu je, že měli starost, co ze mě bude, ale oni se vůbec nesnažili vcítit do mých starostí a problémů. A moc rozhodovacích pravomocí jsem taky neměla, vpodstatě jsem nemohla skoro nic z toho, co moji kamarádi, což jsem nesla jako velkou křivdu. Dnes už mě z toho nic skoro nenapadne, i když vztahy (zejména s mámou) nemáme ani dneska úplně ideální. Máma má stále pocit, že musí řídit všechno kolem sebe, včetně mojí rodiny.