Pro autorku

Sandro, myslím, už podle Tvého článku, že jsi inteligentní a víš co chceš, tak si za tím jdi. Nejsi majetek svých rodičů a ti by Tě měli mít rádi bez výhrad a podmínek, jedině to je správná láska. Nikdo není dokonalý, ani Ty, ani oni a je potřeba si to uvědomit. Strašně ráda bych nedělala stejné chyby, jaké dělali moji rodiče, ale kolikrát se sama vyděsím, jak dělám svým dětem stejné věci, které jsem sama jako dítě nesnášela. Je to strašně těžké. Rodiče chtějí pro své děti to nejlepší, ale záleží, za jaký konec to uchopí. Dítě není nástroj k uspokojování vysokých ambic rodičů. Nemyslím si, že štěstí dítěte zákonitě bude stát a padat na dosaženém vzdělání. Jsou i jiné aspekty, a to zda člověk dělá, co ho baví, byť je to "obyčejná" práce, zda si najde dobrého životního partnera atd. atd. Už nyní se snažím dětem nelajnovat život jak bych si to představovala já, ale nechávám je, ať mi samy ukáží cestičku, po které chtějí jít. Začíná to třeba tím, že je nenutím do žádných kroužků, nemusí přece v 6 letech hrát na hudební nástroj, chodit do keramiky nebo vím já co, když ony ze všeho nejraději lítají po venku. Pokud uvidím, že k něčemu mají talent, opatrně ho rozvíjím, ale nenutím. Nemusím z nich mít za každou cenu špičkové virtuozy, malíře, obchodníky, manažery, hlavně chci, ať jsou šťastné.