Re: Nejsou to ďáblíci... :-O

Žubko, já to chápu. Když si vzpomenu na to, jak jsem se cítila a co mi děti dělaly, mrazí mne ještě dnes. Rozhodně bych to nepřála svému dítěti ( vlastně nikomu )! Je ještě malá, a doufám, že se jí to nestane. Stejně jako doufám, že nebude stát na druhé straně. Jsou v tom naše emoce a nejraději bychom, aby takové děti nebyly! Jasně, že kdyby na to došlo, budu řešit svoji dceru! A jelikož u nás ta společnost nefunguje, pravděpodobně bych byla možná dohnaná změnit školu. Ale to je prostě špatně! Jde jen o to, že ty děti ( agresoři ) svým způsobem také trpí! Vadí mi, že tu není systém účinné pomoci, prevence, práce se skupinou a podobně. Ale když vidím, jak to občas funguje ve školkách, že se to moc neřeší a nechá se to na dětech ať si to vyřídí mezi sebou, děti, které potřebují pomoc vlastně žalují, tak je mi někdy fakt smutno. A ve škole to jen graduje - větší možnosti, větší anonymita, drsnější a promakanější metody. Hrůza.