Re: Šikana

Nazor, ze strihnout agresorovi neni reseni, neznamena, ze agresora nekdo obhajuje nebo mu to nekdo hodla prominout. Dite se slusnemu chovani v spolecenstvi teprve uci, nektere se to nauci driv, nektere pozdejc. Tahle pani ucitelka Hana vlastne deti naucila: muzes pouzivat nasili, pokud mas moc. Ty ‘jeji’ deti meli moc, kterou je zastitila ona sama, jako dospela osoba a ucitelka. A jeste ji to pripada spravedlive. Jak je videt, neni jen jedna spravedlnost. Ty ‘jeji’ deti ale neodsuzuji a chapu, pokud jsou zvykle na takove reseni konfliktu, na vlastni kuzi to zazivaji, neni divu, ze to taky delaji.
Duvod, proc se nema sahat rukama do akvarka neni preci ten, ze odnekud prileti facka, ale proto, ze to skodi rybickam. Nebylo by vychovne, jak tady uz nekdo podotkl, aby vodu vinnici vymenili?
My dospeli si taky hned nestrihame facky? Nebo ano?
Ja dokazu pochopit nasili, ktere je pouzito jako obrana, jako reakce na nasili fyzicke nebo psychicke. Clovek se prece musi umet i branit. Nicmene je dobre deti naucit, ze se to da resit i jinak, nebo tomu predchazet. Timz samozrejme nechci v zadnem pripade rict, ze si obet sikany za to muze sama. Hranice mezi spravedilvym a nespravedlivym nasilim je hrozne tenka….
Sikana neni jednorazove nasili vyvolane nedorozumenim – takove ty bezne konflikty, postuchovani. U sikany jde prave o tu moc a nedostatek respektu k druhym a k sobe. Takze nasili rozhodne ne! Skratka nedelame druhym to, co by se nelibilo ani nam. A pokud by to nahodou nam nevadilo, ale druha strana rika, ze ji to vadi, tak to proste delat nemuzeme, at je to cokoli!
Taky jsem zazila neco jako sikanu, ale jako dospela. Z mne neznamych pricin jsem se nelibila jednomu chlapkovi z manzelovi rodiny. Nejdriv jsem tomu nerozumela a nemohla jsem tomu uverit, zvlast, kdyz vsichni byli z neho a z jeho srandicek nadseni. Proc se ten clovek ke mne tak chova? Pritom to nebylo nic zavazne, vuci cemu by se clovek musel hned branit, ale bylo to takove systematicke shazovani, ukazovani chyb a ve spolecnosti se to preslo srandickama, ale bylo to hodne neprijemne…Jeste se mi nikdy nestalo, ze by se ke mne nekdo takto choval, chvili mi trvalo, nez jsem se s tim srovnala a byla pripravena se branit. Je dulezite si rict: takhle se ke mne nikdo chovat nebude! A neco s tim udelat. Pak si to vsimnul i muj muz a prerusili jsme kontakty.