Re: "Ďáblíci"

Nepripoustet si, ze moje dite nemuze byt agresor je presne to same, kdyz reditel skoly rika, ze u nas sikana nemuze byt. Nebylo by lepsi mu radsi pomoct, aby se naucilo chovat k lidem slusne? To dite preci za to stoji.
A co udelate v pripade, ze jedno vase dite je agresor a druhe obet? Jak tvrde na to pujdete, konkretne?
Moje starsi dite ublizovalo o tri roky mladsimu mladsimu a to od veku asi pul roku. Ja myslim, ze i tomu se da rikat sikana, protoze to bylo neustale ublizovani, navic bez zjevne priciny…Pritom jinak citlive, normalni dite, zadne nevhodne vzory v rodine…Bala jsem se, aby to nedelalo i detem ve skolce. Taky jsem to zkusila po zlem a dostalo na zadek, ale vubec to nepomahalo...to bych ho umlatila. Nemuzu ho prece mlatit a soucasne rikat, ze se to nema! To delam pravy opak toho, co rikam! Nekdy se muze zdat, ze to pomuze, ale rozhodne to neni univerzalni zpusob reseni problemu, jak si zjevne nekteri mysli.
Pomohla jen trpeliva prace – predchazeni konfliktnich situaci, opakovani, ze se to nedela a nesmi delat, moje pritomnost a ukazovani, jak se to delat muze…Kdyz se mladsi dite naucilo branit samo, mohla jsem trochu polevit a nechat reseni vetsiny konfliktu na nich. Kdyz si rany primerene rozdavaji mezi sebou, jsou priblizne seberovni, tak mi to prijde v poradku. Ale je neco jineho, kdybych je mlatila ja…Neni zadne hrdinstvi ublizit slabsimu! A taky, ze je v poradku se branit! To by se meli vsichni naucit a nebude sikana.