Re: Šikana

Ana se ta spravedlnost někdy těžko hledá. Když jsem byla ve školství, byl u mne inspektor. Viděl, že žák vyššího ročníku dal "mému" dítěti facku. Ale už neviděl, že ho to "moje" dítě pozdravilo slovy "Čau, ty debile". Mně vytnul, že jsem měla dítě bránit. Opravdu? To bych pak ale schválila jeho pozdrav! Když jsem mu vysvětlila situaci, koukal jak jelen.
Další bylo, když jsme ve třídě chovali rybičky. Děti jsem vedla k tomu, aby nesahaly do akvárka, a když tam budeme cokoli dělat, musíme mít čisté ruce, jinak ryby uhynou. V naší třídě byly jiné děti, šmataly do akvárka a "moji" kluci je vystřihli. Dostali poznámku za ubližování spolužákovi. Dosáhla jsem toho, že jejich učitelka po vysvětlení "mým" dětem poznámky škrtla a napsala ji těm, co hrabaly nemytýma rukama do akvárka.
Vždycky je třeba znát příčinu a někdy není jednoduché se jí dobrat.

Nemám šikanu ráda, ale bohužel jsem jí prošla. Ale v práci, od nadřízeného. To je daleko horší než ve škole, už proto, že s ní z ekonomických důvodů nemůžete účinně bojovat.