Re: Zkušenost

Jo, bojí se rády, ale ne každé dítě je ochotno tohle absolovovat samo. Děti si rády zapiští a zaječí leknutím, ale právě - musí vědět, že teď už je to OK. Jako doprovod často skupina dětí chce mě - já se totiž lekám nefalšovaně a ječím na celý les - a ve skupině se ječí krásně Na konci vždycky ostatní říkají - a my tipovali, kdy se lekneš. Ještě jsem nezažila tak bázlivé dítě, že by nechtělo se jít projít třeba s vedoucím za ruku - bázlivé děti nechodí po trase, kde straší, ale mimo. Ale další rok už jdou taky na trasu - dobrovolně. Je sranda pozorovat hlavně ty starší kluky, jak se pak baví - ty jo, slyšeli jste to, jak jsem zařval, já se fakt lekl, ale byla to sranda.
Ale možná je to i tím, že v noci se jednou nebo dvakrát jde v noci lesem, pozorují se stíny a poslouchají zvuky.
Ale souhlasím s autorkou - děti si musejí být jisté, že jim tam skutečně nehrozí žádné nebezpečí a že to je legrace.