Re: nebyla jsem na táboře

Zufi - nazažila jsem, aby někdo prostě jít nechtěl. A ano - když se děti bojí, jdeme mimo stezku odvahy - tedy v noci a všichni, kteří se bojí, cestou, kterou dobře známe za světla a kterou se děti už prošly i v noci. Drží se všichni za ruce a platí jen jedno pravidlo - nepustit nikdy ruku toho druhého.
Pak kdo chce, jde sám nebo ve dvojici či trojici stezku odvahy a děti, které by chtěly, ale mají strach a nebo jsou zvědavé, kdo mě zase dostane, tak jsou se mnou. Některé jdou i víckrát. Ale já za šera a v noci blbě vidím, spíš vůbec nevidím, takže mě musí navigovat a občas se ozve - teto, tady je větev, bacha a já - kde - auuuu, do háje, byla tady vůbec předtím?
Je to sranda.
Pokud by dítě nechtělo jít a chtělo zůstat v táboře, pochopitelně tam nesmí zůstat samo, zůstane tam s někým, komu věří.