Re: otázka je, co malé děti opravdu potřebují

Je to normální ve akademicko-vzdělávacích systémech, které nejsou příliš produktivní, jako právě ten český. Produktivnost můžeme poměřovat třeba počtem mezinárodních citací, mezinárodních patentů, knih vydaných špičkovými světovými akademickými nakladateli apod. Máme pár podoborů, ve fyzice, chemii, medicíně, které jsou na celosvětově na vysoké úrovni, zbytek je podprůměrný.

Různá témata přece nemusí být nějaké skákání od tématu k tématu - člověk se může věnovat stejnému širšímu tématu, ale konkrétní téma v práci zpracovává vždy nové. To je ostatně také důkaz, že se dokáže rozvíjet, ne? Že rozšiřuje své znalosti a svůj obzor?

Mě osobně je trochu podezřelé už to rozvíjení bakalářky v diplomce - ono to může být skutečné rozvíjení, ale v naprosté většině, co mohu posoudit takové případy v oborech, s nimiž mám nějaký kontakt (což jsou humanitní a ekonomie), to je prostě ulehčení práce. Trochu se to rozepíše, přidá pád dalších zdrojů (případně se z nich obsáhle cituje, aby přibylo stránek), přidá teoretický úvod, který se splácá tak, že se odněkud přepíše pár pasáží z něčeho, na co autor náhodně narazil, a je to.

Ale skutečný mor je doktorát na základě diplomky. To často moc nového nepřinášejí, bývají to popisné, souhrnné práce (co vím z vlastní zkušenosti) takové katalogy nakupených informací. Ne skutečné řešení nějaké otázky.

Bakalářka a diplomka jsou logicky na stejné katedře, ale doktorská disertace (a pak případně docentská) na stejné katedře jako diplomka by mělo být spíš výjimkou než pravidlem. Jednak to prostě usnadňuje přijetí na doktorát, lidi se navzájem znají, nemusí jít s kůží na trh, požadavky na něj nejsou tak náročné, protože katedra doktorandy, kteří doktorát dokončí, prostě potřebuje. Takže vzájemná symbioóza.

V zemích, kde mají špičkové univerzity a špičkové vědce i v ekonomii a humanitních oborech, je pravidlem, že doktorát se dělá na jiné katedře a často na jiné vysoké škole, než se absolvovalo magisterské studium. Uchazeč tam mnohem spíš musí prokázat, že dokáže sám najít téma, které je nosné, které otevírá něco nového, a samozřejmě taky, že dokáže na položené otázky hledat odpovědi. Kdežto výsledkem sepisování takových těch diplomko-disertací bývá poměrně často spíš sepsání toho, k čemu už dospěli jiní. Což je potom i obrazem české vědy, kromě těch několika málo špičkových oborů (plus oborů, které jsou v mezinárodním měřítku specifické, jako je konkrétně např. česká historie).