chválit

Ahoj
chválím pořád, za všechno, všude. Ale je pravda, že když se syn rozhodne, že chce hrát ve školce na flétnu, tak jako všichni ostatní ve třídě, a pak mu to nejde a doma se místo procvičování vzteká, není to lehké. Vysvětluju, že může přestat, ale ať sám popřemýšlí o tom, jak se bude cítit, až on jediný na besídce hrát nebude a ostatní ano. A pochopitelně, za každý správně zahraný tón velká chvála. Trvalo to asi měsíc. Překonal krizi, snad něco i pochopil a teď si sám říká, že chce doma hrát.
Je snadné říct si, že ho trápím, necháme toho, ještě na to nemá. Ale je potřeba zamyslet se nad tím, jestli se mu tím neublíží víc, než když ho budu párkrát nutit být stejný, jako ostatní. Ono se to nedá říct tak jednoznačně. Pokud budeme říkat dětem, nebo o nich před někým jiným, že na něco nemají, pak na to mít nebudou.
Veronika