Re: Domácí násilí !!není!! normální

Mám za sebou něco podobného. Můj otec zemřel před rokem, velmi náhle, ale v 80 letech. Do poslední chvíle nám i sobě zbytečně kazil život - v dětsví jsem doslova odtrhávala rodiče od sebe, chránila svou starší seteru, pro kterou otec neměl dobrého slova....jenže on to fakt myslel dobře. Myslel, že když ji nebo kohokoli bude deptat ("Ty nic nedokážeš, jsi a zůstaneš nemožná, tlustá....atd."), že mu tím pomůže. Chci na něho myslet jen v dobrém, protože se mi po něm kupodivu stýská, ale jedna věc je a zůstane navždy temná a nevyřešená.
Moje sestra se nakonec opravdu dobře vdala, měla krásnou rodinu...ale před rokem také zemřela (cca 5 měsíců před tátou). Po 3 letech nemoci - rakovina prsu. Své onemocnění přisuzovala hlavně těm neustálým stresům z dětství. Asi měla pravdu.
Chci říct, že přes veškeré těžké chvíle jsme nakonec všichni zůstali spolu, obě jsme se šťastně vdaly a všichni dohromady jsme se nadále stýkali, i když to mírně (někdy víc) skřípalo. Jsem tedy trochu jiný případ - ale jak vidíte, může to všechno mít i docela tragické následky.