reprodukce vzdělání

Jo, to je, cizinko, přesně to, na co jsem si vzpomněla před pár dny, než jsem musela odkvačit s klukem na alergologii. Ty různé přístupy ke vzdělání byly třeba vidět v rodinách mých prarodičů. Maminka brzy osiřela a babička neměla dost síly ani elánu, aby nechala děti studovat. Spíš se snažila, aby se holky honem rychle vdaly. Maminka si vlastně dodělávala maturitu až po svatbě - s náma dvojčátkama.
To děda, tatínkův otec, měl o vzdělání svých dětí jasno. Sice sám možnost studia neměl, ale dětem to umožnit chtěl. No, spíš se jich ani neptal a podařilo se mu to podle plánu, i když zemřel, když můj tatínek teprve se školou začínal. A lehké to nebylo, mého tatínka jakási politická komise nepustila na gymnázium a musel se napřed vyučit.
No a v naší rodině to byl zase tatínek, který se snažil, abychom všichni tři studovali a vystudovali, i když se tvrdí, že klíčovým faktorem při reprodukci vzdělanosti je vzdělání a přístup matky.