Děkuju:) za super článek

Ahojky..
tak to co máš za sebou ty, jsem prožila skoro stejně - střední škola - vychovatelka tělesně a mentálně postižených dětí - později střední pedagogická - učitelka MŠ - první zaměstnání učitelka na 1. st. 28 romských dětí ve škole ( kdo jiný to s nimi bude umět, než ten, kdo se naučil pracovat s postiženými a hledat nové přístupy :)
Po všech těchto zkušenostech a životních změnách je ze mě nakonec manažerka ve velké české společnosti :o)))
Ale na zkušenost z mládí nikdy nezapomenu a vím, že už vždycky budu mít jiný hodnotový žebříček, a že mě to nejlépe připravilo na svět byznysu, ve kterém se teď pohybuji.
Myslím, že jednou založím chráněné centrum a kruh se uzavře.

Ty máš tu cestu teprve před sebou, ale děkuju ti za to, že jsi to tak skvěle napsala pro ostatní - skoro je škoda, že praxe v domovech důchodců, LDN, hospicích, ústavech a u těchto dětí nejsou povinné na všech úrovních školství.
Pak by se lidé nebáli vozíčkářů, slepců, ale věděli by jak se k nim chovat a co jim můžou nabídnout - třeba jak je potřeba chytit slepého když ho chci převést přes přechod.
V některých zemích tyto programy fungují a mají velký sociální dosah. Třeba to jednou dojde i k nám..

J.