Další "objevení Ameriky" ve výuce čtení?

Výsledky ve školách

Nové „zázračné“ metody ve výuce čtení se objevují poměrně často. Jak úspěšná bude tato? „Děti se učí dvakrát rychleji a jsou opravdu motivovány,“ slibuje kniha. Co na to říkají učitelé, kteří metodu testují v praxi? Hamburská základní škola pro děti s řečovými potížemi byla vybrána jako místo testování této metody. Učitelé si zde především pochvalují, že metoda je strukturovaná a velmi jasná i pro děti. Ze začátku se pedagogové domnívali, že ustavičné opakování téhož písmene bude pro děti nudné, ale v praxi se jim potvrdil opak. Děti jsou nadšené, že samy něco zvládají, a jsou vždy zvědavé,

Téměř sto padesát nositelů Nobelovy ceny publikovalo před svým oceněním v německém nakladatelství Springer Medizin. Proto mívají zdejší knihy v akademických kruzích velkou váhu. Springer Medizin se snaží vydávat tituly, které nabourávají dnešní vidění světa a otevírají nové cesty. V tomto nakladatelství pod vedením Joachima Cocha v únoru tohoto roku vyšly výsledky projektu „Jak učit číst a psát“.

Pokud mají autoři pravdu, pak dosavadní tradiční způsoby výuky čtení a psaní jsou naprosto nevhodné a je třeba je změnit. V knize kritizují oblíbené metody učitelů, jako například spojování slov s obrázky nebo stavění písmen k sobě, aniž by tvořila smysluplný celek. „To jsou všechno metody, které učitelům seberou spoustu času, a výsledek je přitom velmi nejistý,“ tvrdí autoři. Zrovna tak způsob, kdy se děti učí písmenka podle začínajících písmen ve slově („A jako auto“, „B jako balon“), považují autoři za nevhodný. U slov, která se v němčině vyslovují odlišně, než se píšou, může tato metoda udělat v dětských hlavách velký zmatek (jako například Kwatsch vs. Quatsch).

Soustředění na jedno pole

Nová metoda představovaná autory je postavená na drilu, který je ovšem žákům podán přijatelným, dokonce zábavným způsobem. Autoři pro metodu vytvořili pracovní listy, na kterých jsou v řádcích napsána jednotlivá písmena. Od začátku se žáci učí znějící „a“ přidělovat k písmenu A a tento postup automatizovat. Na prvním pracovním listě je proto hned dvanáctkrát napsáno A. Mezi jednotlivými „áčky“ jsou barevné plochy, jež umožňují dítěti odpočinek a podle autorů také podporují ukládání nových poznatků do paměti. Dítě k pracovnímu listu dostane šablony, které si postupně k jednotlivým okénkům přikládá. Pokaždé tak vidí jen jednu část, na niž se může plně soustředit. Šablonu může posunout teprve tehdy, když okénko zvládne. Pojmenovává buď barvu, nebo písmeno. Každý list se trénuje tak dlouho, dokud dítě neovládá všechna okna plynně a snadno. Další zásadou metody je, že se děti učí nejdříve velká písmena. Teprve když je všechna umí, postupují dále. Poté stejně jako písmena - tj. metodou přesouvání rámečků - cvičí i slabiky a spojování písma až do prvních slov. Na jednom pracovním listu najdeme například pouze slabiku MA, na druhém AM a na třetím propojení co objeví v dalším okénku, a tolik jim nevadí, že jsou písmena stále totožná. Učitelé naučili s pracovními listy pracovat i žáky ve dvojicích. Jedno dítě si posouvá šablonku a čte písmena, případně jmenuje barvy, a druhé je kontroluje. Výhodou pak je, že každé dítě může postupovat svým vlastním tempem. „Pracovní materiály jsou zpracovány tak, že si po jejich projití můžeme být jisti, že děti písmena skutečně ovládají,“ shrnují své zkušenosti tamější učitelé.

Text byl inspirován článkem Jedes kind kann lesen ve Focus Schule, 02/2008