Opověď Ifce

Když si představím sebe jako učitelku u zápisu, neměla bych to sebevědomí po max. 20ti minutách rozhovoru s neznámým dítětem s určitostí rozhodnout, zda je zralé pro školu, či nikoli. Klasický test školní zralosti mi připadá spíš jako test vzdělavatelnosti. U dítěte, které jím neprojde, lze očekávat problémy při případném nástupu do školy. Projde-li dítě testem, znamená to, že je vzdělavatelné. Nevypovídá to ale nic o jeho psychické, sociální a fyzické zralosti. Nelze říct, zda za rok by školu zvládlo lépe, či zda by to pro něj byla ztráta času. Toť můj názor.
Argument brždění vývoje mi připadá nejpodstatnější. Jenže je-li dítě v podnětném prostředí, může se rozvíjet možná i lépe mimo školu. Hrou, společným objevováním světa s rodiči, četbou. Pokud dítě musí být denně od 7h do 17.30h ve školce, pak je mu asi lépe ve škole.
Svoje děti bych skutečně chtěla udržet po určitou dobu v harmonickém prostředí, aby měly čas se rozvinout a aby měly odkud čerpat, až jim bude v životě blbě. (Jinak dcera chodila od tří do čtyř let do školky na dva dny v týdnu. Teď chodí na čtyři dny. A chodí moc ráda. Ale kdyby tam chodila od tří let každý den a trávila tam každý den od rána do pozdního odpoledne, pochybuji, že by se jí to líbilo. Intelektuálně to pro ní bylo inspirující, ale jinak vyčerpávající.)
K těm písmenům: Řekla bych, že nejde o touhu umět číst. Obě moje děti znaly velmi brzo geometrické tvary, písmena, číslice. Syn v deseti měsících uměl vhazovat geom. tvary do dětských vhazovaček. Prostě na všechny znaky ukazuje a ptá se, co to je. Zná i dopravní značky. Dcera uměla všechna velká písmenka ve 2,5 letech. Teď je jí 4,5 roku a umí i malá, ale číst neumí. Na písek chodíme s jednou čínskou maminkou a dcera od ní vyzvídá čínské znaky. Nějaké asi umí. Nedovedu posoudit, zda správně. Řekla bych, že obě moje děti spíš mají nadprůměrnou schopnost abstrakce. Spíš to souvisí s matematickým nadáním (které máme v rodině) než s filologickými schopnostmi (které nikdo z příbuzných nemá). Dcera chápe sčítání a odčítání (ale není v tom nijak zběhlá, počítá na prstech, sama přišla na to, že existuje násobení). Jenže kde jim je přidáno, jinde zase ubráno. Dcera ve dvou letech sice mluvila ve větách, ale neřekla snad jediné slovo bez toho, aby přehodila pořadí písmen nebo slabik. O výslovnosti raději nemluvit. Od tří let chodíme na logopedii a už je to docela dobré. Syn mluví méně, ale srozumitelně. Ale co by si říkal na nočník, když je všude tolik jiných zajímavých věcí, že :).