Re: Přítel pomáhající rodičům

Souhlasím s Juldou, že nezáleží vůbec na tom, odkud rodiče jsou. Já znám podobný případ, rozvedená maminka z malého bytu takto pravidelně volala syna na vzdálenost sto kilometrů, který měl práce nad hlavu s vlastním domem a s rodinou, aby jí pomáhal. Činnosti si pro něho vymýšlela naprosto nesmyslné, zvládla by je sama nebo s pomocí kohokoliv jiného z rodiny, kdo bydlel blízko, má i mladší děti a spoustu příbuzných. Ale ona byla prostě zvyklá ho odmalička zapřahovat a k tomu ze sebe dělala šílenou chudinku opuštěnou, přitom syn ji nijak nezanedbával, jen si prostě našel dobrou práci ve vzdálenějším městě a založil tam rodinu a nemohl už být pořád k ruce. Trvalo pár let, než se manželka dotyčného šíleně naštvala a udělala dusno. Tchýně sice přestala vyžadovat pomoc, ale snachu nemůže vystát a cítí se ublížená. Chlapík nakonec stál při manželce, ale trvalo mu to, dost se kvůli tomu zprvu nahádali.
Můj názor je ten, že všehno má své meze, pomáhat určitě ano, ale najít rovnováhu tak, aby byl čas i na partnerku. V opačném případě bych měla výhrady také a myslím, že oprávněné. Rodiče se musí srovnat s tím, že potomek bude jednou mít svůj vztah a svůj život a že na něj potřebuje prostor.