Re: Přítel pomáhající rodičům

Do ústavu se dávají lidi, když se o sebe sami nedokážou fyzicky postarat. (Tchánovci mají při své prozíravosti o důchoďák požádáno asi už od 50.) Jenže to není mámin případ: u ní je to problém sociálního chování a to by tam musela být nejmíň od 50... Když ji umřel manža, tak se přišla po 15 letech zeptat, KAM SE VYNÁŠEJÍ ODPADKY. Nikdy nebyla v supermarketu. Doma možná občas vyluxovala. Atd. Do té doby o ní aspoň takto pečoval on. Sice jí okradl, zpronevěřil majetek firmy, způsobil jí exekuce, nikdy nepracoval, po jeho odchodu byla na sporáku 3cm silná vrstva tuku a zeď úplně černá, ale aspoň se o ní staral (ona to brala jako trest pro něj...) Takové divné soužití dvou tak nějak parazitických osobností. No a teď žije ve vybydleném bytě, sype se tam i technika co jsem jí dal, protože to by muselo být zařízení do chemičky, aby tam vydrželo (hodně kouří).

Jenže přitom je v podstatě normální. Ale co chce to očůrá. Když měla po smrti manžela jít k soudu, kvůli jeho exekucím, tak si sehnala papír od psychiatrie, že se nesmí účastnit žádného úředního jednání. T by nutně vedlo k ustanovení nějakého opatrovníka pro danou věc státem, tak jsem jí radši zastoupil a při vidině exekuce na ten mikrodůchod to za něj zaplatil (byly obstavený i moje věci u ní, což mi zase neřekla, musel bych podávat vylučovací žalobu atd...)

Jenže já nemám srdce jí úplně odříznout: Zaprvé to není správně, děti se mají postarat o rodiče, to je morálka i zákon o rodině (děti mají vyživovací povinnost, kdyby bylo podle mně, tak veškeré sociální dávky pro důchodce bych na místě státu žádal po dětech). Zadruhé ten malý důchod má i kvůli mně, protože během mé školy se snažila mi být k dispozici a proto pracovala jen na DPČ (50%). Druhý důvod proč to tak dělala byl, že kvůli politickému škraloupu táty nesměla pracovat v nedělnické profesi na HPP. No a v té firmě byli slušní a tak je nechali dělat na DPČ 50% a zbytek na černé duše. Kdyby byla po Listopadu prozíravá, tak už si dávno vyběhala započtení těch let do důchodu v rámci rehabilitací....

Ona si snad zase najde někoho na péči v rámci sociálních služeb. Když měla toto, tak byla šťastná a vydělala si dost... A neměla potřebu nám 6x denně volat (i do práce) a 2x denně zajít na návštěvu...

Je to v podstatě spíš postesknutí. Určitě si jí nesmíme pustit k tělu, ale zase jí nemůžeme úplně zavrhnout a tak zbývá to těžké: permanentní balancování, asertivita (někdy i pár drsných slov...). A odstěhovat se, už kvůli těm možným exekucím.