Re: Přítel pomáhající rodičům

fujky, fujky - dočetla jsem až sem. Dál nemůžu! Jako bych ta slova o neposlouchání psala já!!!
Chci řešit problém - nevnímá. Dle chytrých knih ho nakrmím, ..., připravím na to, že chci mluvit - stejně nevnímá. Nebo přejde do protiútoku.
Prostě si vedu monology bez úspěchu a problém trvá. ON ho bude řešit, až příjde doba! Vrrrrr...

V našem případě jsem vzala mobil, napsala naší bytné, že chcem protáhnout podnájem /ačkoliv jsme měli na bavení se o této věci cca půl roku čas/ a s pomocí paní bytné mužík pochopil, že je načase spravit náš koupený domeček bo se budem stěhovat.
A tak se za nějakej tejden stěhujem. Budem ve svým a já nebudu mít nervy, že naše tři děcka příjdou o střechu nad hlavou...
Do tvýho života nevidíme. Těch pár řádků je furt strašně málo. Něco poradíme, stejně to může být jinak. Subjektivita - objektivita.
Jediný, co mě napadlo - poznej svého "nepřítele". Jezdi s ním. Budeš s ním a zároveň se bude makat. Možná se ti moje rada nebude líbit, ale je fakt, že asi jde o přijmutí toho tvýho, jakej je. Zkus zapadnout do jeho rodiny ještě víc. A buď vychytralá a nauč se předvídat /pokud ti za to stojí, mně za to stál - i když je to těžké a chvilkama mě to nebaví/