Re: pomohl mi kolektiv

Bublin, já tě fakt chápu a soucítím s tebou. U mě se nic moc nezměnilo (v práci apod.), jen už jsem prostě měla sama sebe dost. Nejvíc mi vadilo, že cokoli se mi v obchodě líbilo (oblečení), tak mi to buď nebylo nebo jsem se na to podívala v té mé velikosti a už se mi to nelíbilo. Netřeba dodávat, že v jistých obchodech (Orsay apod.) jsem se nevešla "ani do kabinky", natož do těch modýlků Taky jsem se pořád pozorovala a hnusila se sama sobě jaké jsem prasátko. Ale přesto jsem si nedokázala nic odepřít. Já jsem se tedy nikdy nějak nepřejídala, ale mám kladný vztah k jídlu a negativní ke sportu a ujíždím na sladkém. A když jsem pak začala s dietou a trochu se zajímat o složení stravy, hodnoty atd, a představila jsem si svůj obvyklý jídelníček tak jsem si říkala, že si ještě můžu gratulovat, že při těch tisících kalorií nemám dávno 100 kilo.
Nakonec jsem se prostě naštvala, našla si dietu, jejíž výsledky jsem viděla na blízkých lidech a odhodlala se (odhodlávání trvalo pár měsíců), že to zkusím. Brala jsem to jako poslední možnost. Naštěstí mi to zafungovalo. Problém je moje extrémně slabá vůle. Ale nějak jsem to zvládla, už ani nevím jak a hrozně mě překvapilo jak relativně snadný to bylo.

Gajko, tedy rady dobré, ale obávám se, že nás gurmány by jahelník se švestkama fakt neuspokojil

Bublin, až k tomu sama dospěješ, že opravdu chceš změnu, tak to zvládneš v pohodě taky, neboj. Ale třeba to ještě chvíli potrvá. Já si pořád říkala jak moc chci zhubnout. Ale ještě to nebylo to správné "chtění", nic jsem pro to nedělala.