Re: Rozvod - problém s předáváním syna a jeho výchovou

Nicméně já mám nestandardní názory, čehož jsem si vědomá. Já například velmi vítám baby boxy, ženy, které dají dítě k adopci po porodu, považuji za zodpovědné (než aby dítě vyrostlo někde ve špatném prostředí), považuji je za statečné.
Prostě mám pochopení pro to, když se matka rozhodne nestandardně (ve smyslu adopce, pěstounské péče apod.).
Většina žen přitom říká - jak to mohla udělat, ta je hrozná a hned se na ni dívají skrze prsty.
Já se naopak dívám skrze prsty na ty, které navzdory tomu, že mají dítě, tak na něj kašlou. Ovšem v očích veřejnosti budou větší hrdinky, protože přeci mají děti doma a mít děti doma je složité.
A ony se snaží.
Přece se tak snaží. Jenomže snažit se není všechno. Každý jsme limitováni svými schopnostmi. Ale to bych zaběhla do filosofických debat. Prostě nemám takové to typicky většinové myšlení. A musím se přiznat, že vždycky když tu čtu - já mu kluka dávat nebudu, je to hajzl. A na druhém řádku dotyčná píše, jak přitom dítě miluje, musím se smát.
Je to krásný příklad, jak během chvíle naprosto popřít, co jsem řekla.
Ke mně se můj bývalý manžel také zachoval velmi hanebně, nicméně kdybych si měla ubírat čas tím, co mi provedl, tak nebudu dělat nic jiného. Přebrala jsem si to tak - prostě je takový a má i jiné vlastnosti, lepší vlastnosti. A pro ty jsem si ho zřejmě brala.-)