Hranice mezi legrací a urážkou

Moje sestra je značně přecitlivělá osoba a můj manžel zase někdy dovede být neuvěřitelný hrubec (no jo, tchýňka zanedbala výchovu). Jejich vzájemná komunikace v poslední době nedělá dobrotu. Snažila jsem se manželovi vysvětlit, že některé vtípky na sestřinu adresu nejsou až tak vtipné, zato poněkud trapné a někdy silně urážlivé - naprosto bezúspěšně. Já si moc dobře pamatuju dobu těhotenství a po porodu, kdy jsem byla hormony nadupaná, roztřesená a hysterická troska - přecitlivělá až na půdu. Tehdy se mě manželova slova taky často dotýkala víc, než nám bylo oběma milé. Umím si tudíž předtavit, jak takové osobní vtipy můžou ublížit někomu, kdo nemá zrovna hroší kůži.
Navíc se sestra svěřila své 17tileté dceři - mé neteři - a ta se na manžela taktéž rozzuřila a při každé možné příležitosti do něj reje, seč jí síly stačí. Protože je dost inteligentní, dokáže vymyslel lecos .
Já mám obě ráda a manžela miluju. Ačkoli to zdálky může vypadat jako komická situace, docela mě to mrzí. Máte někdo podobnou zkušenost se střety v rodině, způsobené nepochopením odlišných povah? Dá se s tím něco dělat, kromě radikálního omezení návštěv?