Re: Hranice mezi legrací a urážkou

Vlasatice,musím se i trošku smát.Je hezké,jak dcera brání svou maminku.Je to těžké,každý jsme jiný a ono je to vše o toleranci a prostě naučit se brát lidi takové,jací jsou.Já jsem také hypercitlivá,kvůli všemu brečím,všechno se mě hrozně dotýká,často jsem se dostávala do sporů se svým tátou,přitom se máme rádi,ale cokoli řekl,já se naštvala,on pak taky,nemluvili jsme spolu,nevím,snažím se na sobě pracovat.Jestli ji manžel vyloženě neuráží hrubě a myslí to spíš kamarádsky,prostě,že ji má rád,tak bych si sedla s každým zvlášť a vysvětlila sestře,že manžel to zle nemyslí a menželovi,ať se trošku krotí.Je škoda se kvůli tomu nestýkat s lidmi,které máme rádi.