Re: Hranice mezi legrací a urážkou

Xanti, když ta debata proběhla, sdělila jsem mu přesně to, co jsi psala Ty, ale on je přesně ten typ, kterej možná svoje chyby uzná, ale od jiných vyžaduje, aby je řešili. Dám jiný příklad. Neustále hledá mobil, peněženku, klíče, někam to mrskne a neví o tom a ode mě očekává, že mu tyhle věci budu hlídat. Jednou jsem nechala doma mobil a to jsem si vyslechla. Takže já z toho mám pocit, že mu na druhých vadí to, co sám v sobě cítí jako svoji slabinu, což nechápu, protože mě naopak vždy povzbudí, že určitou neřest nemám jen já. Otázka je, zda už na mě není třeba averzní, protože pokud mu přece vadí, jak vypadám, dá se to sdělit jinak a ne v souvislosti se sexem ( připadám si jak obluda a až po mě bude něco chtít, určitě nebudu mít chuť ). Ano, přibrala jsem, to si přiznám, ale jakkoliv jsem zkoušela s tím něco dělat, stojím na stejné váze, měla jsem nějaké zdravotní problémy a snědla spoustu prášků, navíc jsem měnila antikoncepci a prožívám špatné období, takže hubnutí je to poslední na co mám myšlenky, ale to jemu nemá smysl vysvětlovat, nehledě na to, že já na to nemám sílu. Pokud mě má chlap rád, tak snad i ve chvíli, kdy není všechno úplně košer.