Re: vlasatice,

já nevím jak je to u tvého manžela,ale zaručeně vím že někteří lidé absolutně nejsou schopni rozlišit hranici mezi tím co může druhého urazit,co je vtipné a co je trapné-i když je sice pravda že každý člověk snese jinou míru vtipu a každý má hranice jinde.Přesto jsou věci které by si dospělý člověk neměl dovolit vůči nikomu vypustit z úst,navíc někdy to už je chování související s psychickým narušením urážející osoby.Žila jsem s takovým člověkem rok a ani v nejmenším se nepozastavil nad tím,že např.není ani trochu vhodné mít sexuální kecy na pětiletou holku,jemu to připadalo naprosto normální,běžné,věc která tak má být.Stejně tak mu připadalo normální dceru jen tak plácat bez jakéhokoli důvodu na zadek,nadávat jí že je magor,dyslektik,posmíval se jí že neumí ve čtyřech letech číst,mě urážel že jsem úplně neschopná matka která není schopná vychovávat dítě,protože jsem dceru odmítala bít.Když jsem jí četla,posmíval se mi že neumím číst,že mám blbý přednes-já která jsem vyhrávala ve škole recitační soutěže-a neustále nás urážel,zejména dceru.To píši jen příklady,urážek jsme si vyslechli nepočítaně.A vždycky když jsem se ohradila,smál se že je to jenom legrace.Jemu to možná vtipné připadalo,mě ne.Pro mě to teda legrace fakt nebyla.Léčil si na nás prostě své komplexy,u dcery jsem to však už viděla jako psychické násilí.No prostě domácí násilí jak vyšité.Takže jak píši,nevím jak to máš doma,ale dávala bych si hodně velký pozor,jestli to u tvého muže nehraničí už s tím že si své komplexy potřebuje léčit urážkami např.tvé sestry.Ono je něco jiného neomalenost kterou si člověk třeba ani nemusí uvědomit,a něco jiného je záměrné psychické deptání druhého aby si útočník dokázal,že je lepší než ten druhý.